MORAVA

Velehrad starý nikam jinam klásti nemůžeme, než kde nyní Staré Město leží, které též Velehradem slulo (Vincenc Brandl, moravský historik a zemský archivář, 19. stol.)

Veligrad – mocenské a duchovní ústředí Velké Moravy

Archeologické výzkumy ve Starém Městě a v Uherském Hradišti, týkající se zejména historie tohoto území v raném středověku, osvětlily úvahy o zásadním významu těchto míst pro historii raně středověkého státního útvaru ve střední Evropě severně od Dunaje, který moderní historická věda pojmenovala jako Velkomoravskou říši. Řada pramenů vrcholného středověku uvádí jako hlavní město staré Moravy v 9. až 10. století Veligrad, Velegrad či Velehrad. Velmi často je Veligrad v těchto pramenech považován za sídlo krále Svatopluka a arcibiskupa Metoděje.

Není mnoho lokalit, které vyvolaly tolik diskuzí, sporů a protichůdných názorů o svém historickém významu, jako Staré Město s okolím, místní tradicí spojované odnepaměti se sídlem velkomoravských vládců a církevní metropolí Metodějova arcibiskupství. Mnoho badatelů se snažilo najít pod letitými nánosy skutečný stav problematiky, léty mnohokrát přikrášlený. Diskuze a polemiky trvaly řadu desetiletí bez kloudného výsledku, neboť dříve nebylo možno opírat se o archeologii, a přetrvávaly prakticky až donedávna.

Místní tradice navazovala na skoupé zprávy v kronikách a listinách. Z legendy o sv. Metoději se např. dovídáme, že velkomoravský arcibiskup byl pochován ve stoličním chrámě moravském po levé straně ve zdi za oltářem Panny Marie, lokalitu už ale legenda nezmiňuje. Legenda Moravica (tempore Michaelis imperatoris) jmenuje sice krále Svatopluka a arcibiskupa Metoděje, ale Veligrad neuvádí. Teprve až Dalimil jmenuje Metoděje arcibiskupem velehradským. Samotné jméno Velehradu je doloženo teprve v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka k roku 1141 (dříve se uváděl rok 1131). Tento doklad však pod jménem Velehradu zná lokality dvě. Jedna patřila ke kostelu spytihněvskému, druhá ke kostelu brněnskému. Zatímco o Velehradu na Brněnsku není známo vůbec nic, neboť žádné další zprávy se o brněnském Velehradu nedochovaly (jeho poloha totiž odpovídá spíše Rajhradu, je možné, že jde o chybu vzniklou podobností názvů), o „spytihněvském“ Velehradu (8 km západojihozápadně od Spytihněvi) zprávy jsou.

V kronice Přibíka Pulkavy z Radenína čteme výslovné, ale nepřesné tvrzení, že velehradský klášter stojí na místě někdejší moravské metropole. (Když na počátku 13. století vyrostl 4 km severozápadně od dnešního Starého Města, tehdejší trhové vsi Veligradu, klášter, převzal jméno po této trhové obci, ztrácející již svůj dřívější význam.) Spojení starých tradic s polohou kláštera dalo v době baroka vzniknout až legendárním zkazkám o velkomoravské minulosti místa, na němž stojí klášter. Archeologové až v r. 2010 poprvé doložili osídlení dnešního Velehradu v době Velké Moravy, tedy z 9. století. Progresivní vývoj Veligradu jako hospodářského a mocenského centra však probíhal právě 4 km jihovýchodně od pozdějšího nedalekého kláštera na místě dnešního Starého Města a centra dnešního Uherského Hradiště.

Pochybovat o centru říše na místě kláštera se začalo až v období osvícenství, ale mínění se rozcházela. Rajhradský benediktin Bonaventura Piter prohlásil za bajku, že na Velehradě kdy sídlil král a arcibiskup. Josef Dobrovský zase vůbec pochyboval o možnosti bezpečné lokalizace Metodějova sídla. Mladší generace však se skeptickým názorem Dobrovského nesouhlasila. František Palacký přišel s pojetím, že starý Velehrad je nutno hledat na místě dnešního Uherského Hradiště. Oproti tomu moravský historik Beda Dudík vystoupil s názorem, že velkomoravské ústředí je třeba hledat v Panonii. Toto Dudíkovo vyjádření spustilo delší literární spory. Proti Dudíkovu názoru se první obrátil Vincenc Brandl, který nakonec přesvědčil Dudíka natolik, že ten v českém vydání svých dějin Moravy již od svého původního názoru upustil.

Některé názory byly přehnané. Moravský topograf František Josef Schwoy (1793) si Velehrad představoval jako rozsáhlé město, jehož skvostné stavby, paláce a chrámy zabíraly prostor od Polešovic, Boršic, přes Uherské Hradiště po dnešní Velehrad, kde měl stát centrální hrad. Podobně romanticky uvažoval František Přikryl. Velehrad měl sahat od Polešovic po Spytihněv. Jiní měli představu rozlehlého rovinného hradu jako centra systému obranných pevností a pevnůstek v širém okolí, včetně lokalit pozdně středověkých. Dokonce i nestor archeologie Lubor Niederle předpokládal rozsáhlý systém složitých dřevěných opevnění. Také Antonín Zelnitius dospěl k názoru, že opevnění Veligradu zahrnovalo území od Kostelan nad Moravou po Huštěnovice a že k němu patřilo údolí od Veselí nad Moravou po Napajedla a od Hluku po Osvětimany.

Teprve archeologické výzkumy od třetí třetiny 19. století a první poloviny 20. století začaly vnášet do těchto zmatků světlo.

V měsíčníku Moravskoslezské pomezí z roku 1938 kanovník Jakub Hudeček ve své přednášce napsal: „Dnes, kdy jsem prostudoval prameny a kdy znám stanovisko dr. Lubora Niederle k výkopům „Na Valách“, jsem přesvědčen, že na území Starého Města v době Říše velkomoravské něco bylo a sice nebylo to nic menšího, než hlavní hrad Rostislavův, či jak praví letopisec, Rostislavovo Staré Město. Jsem si jist, praví dále, že i učenci další brzy to uznají. A pak stane se Staré Město slavným a památným. Pak budou přicházeti učenci studovat Vaše velkolepé musejní sbírky a polohu kraje. A přijde jednou den, kdy ve Starém Městě bude stát pomník Rostislava a velebný chrám posvěcený Svatým věrozvěstům slovanským Cyrilovi a Metodějovi a jako nyní mnozí putují na posvátný Velehrad, tak budou tisíce putovati sem k Vám do Starého Města, aby uctili památku velkého knížete Rostislava a celé Slovanstvo zbožnou motlitbou odporučili ochraně velikých věrozvěstů slovanských sv. Cyrila a Metoděje.“

Stopy Velké Moravy se nacházely průběžně už od středověku, ale již od raného středověku byly vystaveny zkáze, neboť na rozdíl od mnohých jiných velkomoravských lokalit Staré Město žije jako sídliště bez přerušení od nejstarších dob slovanského osídlení dodnes.

Při určování polohy Veligradu vycházeli historikové z dochovaných popisů místa a cest do něj, stejně jako z výsledků archeologických bádání.

Historické prameny o Veligradu

Soudobé středověké písemné prameny

O Velké Moravě se z té doby dochovaly některé zprávy arabských cestovatelů, kteří navštěvovali střední Evropu za účelem obchodu. Nejdůležitější jsou dva spisy. Jeden z nich napsal Arab ibn Rusta (Ibn - Rosteh) někdy ve druhém desetiletí 10. stol. a druhý perský spisovatel Gardízí přibližně v polovině 11. stol. (někdy kolem roku 1050). Oba čerpali z nedochovaného díla arabského zeměpisce Džaiháního, který psal na samém počátku 10. stol., někdy těsně po roce 903. Opisy těchto děl se však dochovaly až z poloviny století 13., vyskytují se tedy mírné rozdíly dané ať už chápáním či zkomolením samotnými arabskými cestovateli nebo jejich opisovači.

O sídelním městě krále Svatopluka psal arabský autor, encyklopedista a geograf Omar ibn Rusta z Isfahánu v díle Kniha vzácných drahokamů:

překlad (Havlík): „...Na počátku území Slovanů je město zvané Wábnít. ...Slované svého vládce nazývají župan, jeho poslouchají a jeho slovy se řídí. Jeho sídlo je uprostřed slovanské země. Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan a župan je jeho zástupce. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Džrwáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi vládne tak tuhá zima, že lidé si musí vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva podobně jako u křesťanských kostelů...“

Obdobně psal al-Marwází (kolem roku 1120) v Knize o přirozených vlastnostech zvířat: „Město, ve kterém sídlí, se nazývá Ch.ž.ráb“.

Podle perské kroniky Země světa, § 43 měla Svatoplukova země četné hrady a pevnosti:

překlad (Havlík): „O zemi Slovanů. ...Císař Slovanů se nazývá Svatopluk. ...Mají dvě města. Wábnít (město-grad Nít) je prvním městem na východě země Slovanů. Ch.r.dáb je velké město (grad) a sídlo císaře.“

Taktéž Ibn Mahmúd Gardízí v díle Okrasa historie: „A jeho sídelnímu městu říkají Dž.ráv.t, každý měsíc jsou tři dny v onom městě dny trhu, kde všechny věci vyhledávají a prodávají.“

překlad (Havlík): „Jejich vládce si klade na hlavu korunu a všichni ho poslouchají a konají podle jeho příkazů. Svého nejvyššího vládce nazývají Svatopluk a jeho zástupce nazývají župan. A sídelnímu městu krále říkají Dž.ráw.t. Každý měsíc jsou v onom městě po tři dny trhy, kde obchodují s různým zbožím.“

Zatímco Havlík se domníval, že označení Wábnít není uspokojivě vyřešeno, naproti tomu Galatík výjimečně zcela logicky interpretuje Džrwáb jako velké město (Veligrad) a Wábnít jako město Nít (Nitra).

Ibráhím ibn Jákúb v jiném případě interpretoval označení Ch.r.dát (Ghrád) jako velkou pevnost, velký hrad.

Dílo Kniha vzácných drahokamů, původně napsané někdy v roce 912 či 913 se zachovalo v pozdějším opise v podobě jediného exempláře, British Museum (sign Add 23478). Překlad jeho zprávy má několik verzí:

Další překlad (Šonka): „Nejvznešenější a nejznámější z nich, kterého nazývají vládcem vládců, se jmenuje Svatopluk... Má překrásné vojáky v pancířích, kteří jsou mocní i stateční. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Džarádišť a v něm se konají jednou měsíčně trhy, které trvají tři dny ...“

Zcela nesprávný je následující překlad čtený chybně odspodu:

Překlad (Galatík): „...v jejich zemi vládne Veligrad, úplně vykopané město, ve kterém bydlí džrwáb (Veligrad). A mají v ní trh v měsíci (kalendářním) tři dny kromě toho, co dojí z mléka. A má hradby (záštity) výborné, nedobytné neobvyklé (vzácné). (On) je nazýván vládce vládců, nejstarší syn a proto král (málik).“

Někteří badatelé čtou ono záhadné jméno Svatoplukova města Džerváb či Džirváb, jiní Džarádišť nebo Džarádust. V textu Gardízího Džirávat nebo Džirávet. Pokoušeli se různými způsoby o jeho výklad a vycházeli z toho znění, které jejich nápadu nejlépe vyhovovalo. Zmatek zvyšují vykladači, snažící se pod složitostí textu s větším či menším násilím zkomolit k obrazu své teorie to, co se úplně nepodařilo arabským opisovačům. Jak z té poněkud nepřehledné různosti ven? V jednom případě (Gardízí) je zřetelné, že došlo k prohození písmen „a“ a „w“. Znaky pro „w“, „r“ a „d“ jsou si dost podobné a mohly se při opisování snadno zaměnit. Podle historika L. E. Havlíka výslovnost počáteční hlásky „Dž“ je pozdější, v 9. stol. se vyslovovalo jako „G“. Slovanský název města tedy mohl znít jako „Grad“.

Starý Veligrad jako hlavní město Moravy s metropolitním chrámem svatého Petra se pak objevuje v zápisech Jádra katalogu biskupů Moravy, výtahu ze staršího moravského chronografu. S Veligradem se spojuje jak činnost slovanských věrozvěstů svatého Konstantina - Cyrila a svatého Metoděje, tak vláda Svatoplukova, dále činnost arcibiskupů Jana a Silvestra v první polovině 10. století. Pozdní tradice do Veligradu položila sídlo krále Moravy jménem Olgus, který tam měl údajně vládnout v letech 923 - 944 (nebo 932 - 961).

Pozdější písemné prameny

Už v roce 1862 ztotožnil moravský zemský archivář Vincenc Brandl Staré Město s trhovou vsí Veligrad. Vincenc Brandl totiž rozborem středověkých listin uložených v Moravském zemském archivu i dalších písemných pramenů lokalizoval Veligrad do dnešního Starého Města o téměř sto let dříve, než se do jeho půdy zaryly rýče archeologů. Vědecké úvahy ve spisku Vincence Brandla O poloze starého Velehradu jsou obdivuhodné.

Veligradem je Staré Město pojmenováno např. v nové správní organizaci, donedávna chybně datované rokem 1131. V roce 1141, kam je obvykle přesněji řazen vznik dokumentu, se ve známé listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka připomíná osada Veligrad (villa Veligrad), dnešní Staré Město. Obdobně se setkáváme s označením „trhová ves Velehrad“ (Welegrad villa forensis) v listině olomouckého biskupa Roberta ze srpna 1220, v níž se biskup vzdává desátků ve prospěch velehradského kláštera ve všech jeho vsích. Obdobně lze vyčíst povědomí o někdejších správních poměrech i z listiny z r. 1228 (výčet statků velehradského kláštera v privilegiu Přemysla I. Otakara), v níž se uvádí Weligrad, dříve město, nyní městys, nebo též někdejší hradiště, nyní trhová obec (Weligrad, civitas primo, modo burgus). Ve Veligradu - Starém Městě byl v té době hrad, jehož funkce již končila a areál byl postupně zastavován.

Když moravský markrabě Vladislav Jindřich na počátku 13. století v roce 1205 založil v blízkosti Veligradu cisterciácký klášter, význam této trhové vsi, kde „trhy se konaly od nepaměti“, znovu vzrostl.

Z těchto zmínek lze usuzovat na určité výsadní postavení trhové obce Veligradu, založené na právech posvěcených dávnou tradicí. Jednak jde o trhové právo (od 13. stol. uváděné v listinách jako staré a známé), jehož počátky sahají hlouběji do minulosti, než svědectví dokumentů (možná až před zprávy Omara ibn Rusty), jednak o svědectví majetkových transakcí „občany“ (cives) z trhové vsi Veligradu v listinách z prvních dob existence velehradského kláštera. Obyvatelé trhové vsi Veligradu tedy byli svobodní lidé.

Za povšimnutí stojí listina z r. 1247, kterou Oldřich Korutanský věnuje veligradskému klášteru kapli „ležící na hoře u Kunovic, zbudovanou ke cti jmenované blahoslavené vždy Panny Marie, s právem patronátu a se vším příslušenstvím, jakož i se vším prastarým právem...“.

V roce 1257 došlo z příkazu českého panovníka Přemysla Otakara II. k přenesení tržních práv z Veligradu a blízkých Kunovic na nově založené město na ostrově v řece Moravě, které dostalo nejdříve název Nové Město, o rok později Nový Veligrad a teprve později na počátku 14. století, když se jméno Velehradu vžilo pro novou obec okolo velehradského kláštera, ustaluje se pro Nový Veligrad název Hradiště (popř. Hradiště nad Moravou), od 17. století Uherské Hradiště.

Naposledy je staroměstské sídliště jmenováno Veligradem v listině českého krále Jana Lucemburského z 2. března 1315 (CDM VI., č. 88, s. 61).

V listině Alberta ze Zdounek z 5. února roku 1321 se již nazývá Starým Městem. Od této doby se původnímu Veligradu začalo říkat Antiqua civitas – Staré Město, a to v protikladu k nově založenému královskému Novému Městu o rok později Novému Veligradu, dnešnímu Uherskému Hradišti. Je možné, že zde se shodou okolností velkomoravský Veligrad vrátil k dřívějšímu názvu své centrální části, než se rozrostl na velkoměsto Veligrad. Byť slovem civitas (hrad, hradiště) se označují lokality velmi významné, dokonce sídla králů, a naproti tomu slova urbs se používá výhradně pro sídliště městského charakteru, nemusí vůbec udivovat, že pro některá z nich používali letopisci označení obojího, tedy urbs i civitas, kdy civitas bylo označení běžnější. Někteří dnešní badatelé jsou však názoru, že u "Antiqua civitas" nelze hledat souvislost s "antiqua urbs Rastici" Fuldských letopisů k roku 871. Prof. Vilém Hrubý se však odvažoval vztahovat na Staré Město onen záznam fuldského letopisce, podle něhož se r. 871 Svatopluk uchýlil do "starého města Rastislavova" (urbem antiquam Rastizi) - tedy do města Rastislavem vybudovaného a jím obývaného, jak celá nálezová situace ve Starém Městě naznačuje.

Uvedené označení ostatně odeznívá, jak se zdá, ještě ve středověkých listinách. Jedna z nich, datovaná sice k r. 1202, vzniklá ale až někdy v letech 1222 - 1228 nebo ještě později (v mnohých detailech odráží situaci až kolem r. 1257), píše např. o hranicích blízké vesnice Kostelany, jež sahají „až k valu starého města“ (usque ad vallum antique civitatis). Jde patrně o Christinův val nebo o předsunutý tzv. zlechovský val, do literatury uvedený ředitelem Slováckého muzea v Uherském Hradišti Karlem Hanákem v r. 1931. Stopy archeologicky zatím neprověřeného valu byly podle jeho pozorování patrny v terénu do vytvoření velkých družstevních lánů a údajně jsou některé úseky vysledovatelné dodnes. Zato těsně u Hanákovy linie tzv. zlechovského valu bylo archeology pod vedením Viléma Hrubého nalezeno sídliště z 8. až 9. stol. Tato situace by zase umožňovala úvahu, že se zároveň jedná i o "onu nepopsatelnou Rostislavovu pevnost, všem odedávna známým nepodobnou" (...illam ineffabilem Rastizi munitionem et omnibus antiquissimis dissimilem venisset) a "se všemi hradbami oné krajiny" (omnia moenia regionis illius), zmíněnou ve Fuldských letopisech k událostem roku 869, kde se tedy doslova píše též o opevněné krajině, ne pouze o vlastní pevnosti.

Původní název Starého Města (Veligrad) přešel na osadu při cisterciáckém klášteře, který vznikl ve vzdálenosti 4 km severozápadním směrem od Starého Města. Klášter také převzal místní tradice o počátcích křesťanství na Moravě a dále je rozvíjel. Proto není divu, že v kronice tak řečeného Dalimila z počátku 14. stol. je psáno, že Metoděj byl velehradským arcibiskupem. O tři čtvrtě století později lze již najít u kronikáře Přibíka Pulkavy z Radenína (z doby Karla IV.) výslovné tvrzení, že velehradský klášter stojí na místě někdejší moravské metropole. U tohoto kronikáře najdeme drobnou zajímavost. Podle Pulkavy byl Bořivoj pokřtěn Metodějem v r. 894 ve městě Velehradě, hlavním městě říše Moravské. Nedaleko Velehradu se údajně nalézal les zvaný Greczen. Pulkava uvedl datum minimálně o 10 let chybně, neboť Metoděj zemřel r. 885. Ovšem v listině z r. 1321 (CDM VI, 134) je uveden forestarius (fořt, lesník) lesů u Buchlovic, jmenujících se Greczne.

Obec vzniklá v bezprostřední blízkosti kláštera (Velehrad) si drží jméno dodnes.

Pověsti a lidová podání

Od pradávných časů se tradují legendy. Ty se vypravují, ale přímých důkazů o těchto mnohdy významných událostech většinou nemáme.

Podle lidového podání, jehož starobylost se sotva dá spolehlivě posoudit, stával údajně někde nad potokem Salaškou v části polohy Špitálky ve Starém Městě veliký chrám Panny Marie, snad dokonce katedrální chrám moravský. Jedna verze se týká severní ostrožny, druhá verze jižní ostrožny. Sondáž na severní ostrožně však byla bezvýsledná, na jižní ostrožně je znemožněná souvislou obytnou zástavbou.

Podle pověsti zaznamenané v 17. století stával údajně v lukách v poloze Na Zerzavici v dnešním Uherském Hradišti špitál s kostelem sv. Klimenta. Svatoklimentské zasvěcení je starobylé a mohlo by odpovídat době velkomoravské.

K lokalitě U Víta se vztahujeje legenda, podle níž měl být v kostelíku sv. Víta arcibiskupem Metodějem pokřtěn kníže Bořivoj a kněžna Ludmila.

Severní až západní obzor lemují zalesněné kopce Chřibů a chrání přístupy do údolí jako dokonalá přírodní hradba. Panoramatu dominuje charakteristické trojvrší, které lze pozorovat z mnoha stran jako výrazný a nezaměnitelný orientační bod na dálkové obchodní trase od Jadranu k Baltu, tzv. Jantarové stezce.

Tyto tři kopce jako tři přírodní majáky z dálky oznamovaly blízkost hlavního města velké říše.

V okolí Uherského Hradiště se traduje, že tato dominanta nad metropolí Království Moravanů zakotvila v povědomí nejen kupeckých karavan, ale zejména místního obyvatelstva a jeho potomků natolik, že se dokonce dostala do erbu, který dnes používají naši východní sousedé. Nejmenuje se však Tatra, Fatra a Mátra, ale Holý vrch, Buchlov a Modla (někdy nazývaná Barborkou podle kaple sv. Barbory na jejím vrcholu).

Výzkumy lokality Staré Město

Archeologické výzkumy

Historie archeologických výzkumů Starého Města a Uherského Hradiště

Lokality Starého Města a Uherského Hradiště vzbuzují trvalý zájem archeologů již od poloviny 19. století.

V roce 1862 označil zemský archivář Vincenc Brandl staroměstskou lokalitu Na Valách za velkomoravskou, stejně jako z ní pocházející první nálezy, přičemž se zmínil, že: "Velehrad nikam jinam klásti nemůžeme, než kde nyní Staré Město leží".

K roku 1863 je vztahována zpráva Františka Pluskala Moravičanského, která se týká staroměstského kostela sv. Víta.

První skutečné odkryvy mající charakter archeologických výkopů byly na půdě Starého Města uskutečněny v 70 a 80. letech 19. století. Jsou spojeny se jmény staroměstského učitele a archeologa Julia Jeronýma Christina (1868–1870), kněze Františka Přikryla (1876–1887), kněze Julia Vychodila, Jana Nevěřila, revírníka Arnošta Matzenauera, učitele Josefa Homoly (1880–1885), doktora Františka Koželuhy a Františka Myklíka (1888–1889). O nálezy Christinova nástupce ve staroměstské škole Františka Myklíka se začal zajímat též přední reprezentant moravské archeologie Inocenc Ladislav Červinka. K dalším badatelům přelomu 19. a 20. století patří Ignác Tkáč, doktor Martin Kříž a Bartoloměj Hanák.

Druhá etapa archeologického bádání je ve Starém Městě spojena především se jménem učitele, muzejníka a amatérského archeologa Antonína Zelnitia, který v roce 1922 kolem sebe soustředil skupinu dobrovolníků (K. Hanáka, A. Horsáka, J. Kočiše, E. Lepku a V. Hrubého) a založil "Muzejní spolek Starý Velehrad - Staré Město". Prvním dokumentovaným cenným artefaktem v místě pískovny zvané "Klečkův písečník na Valách" byla zlatá náušnice nalezená místním občanem Petrem Burešem.

Posléze se také podařilo přilákat "Na Valy" čelné představitele prvorepublikové archeologické vědy – nejprve veletinského rodáka, významného slavistu a univerzitního profesora Lubora Niederla (1927) a s jeho přispěním i ředitele státního Archeologického ústavu Karla Buchtelu a pak Jaroslava Böhma a nakonec i americké badatele V. J. Ferokese a R.V. Ehricha (1928). Ti se dokonce účastnili i samotných odkryvů. K dalším veličinám meziválečné archeologie, zajímajících se o velkomoravskou problematiku Starého Města patřil i německý badatel Karl Dinklage. V roce 1942 byly archeologické výkopy ve Starém Městě na tři roky přerušeny.

Počátek třetí etapy archeologického terénního výzkumu můžeme ve Starém Městě přiřadit k roku 1948. Na místo vedoucího archeologa tehdy nastoupil čerstvý absolvent brněnské univerzity, bývalý učitel Vilém Hrubý. Pod jeho vedením byl v roce 1949 v lokalitě Na Valách učiněn objev, který se nesmazatelně zapsal do dějin naší archeologie. Při pokračujícím výzkumu pohřebiště došlo k odkryvu negativní výplně základových rýh sálového kostela s podkovovitou apsidou, což představovalo objevení prokazatelně první zděné architektury z doby Velké Moravy u nás. (Resp. druhé. Dříve objevený kostel v Modré u Velehradu v roce 1911 Janem Nevěřilem v tu dobu totiž ještě nedisponoval důkazy, že se jedná o kostel z 9. století). Výsledky své práce zveřejnil Vilém Hrubý v monografii: Staré Město - velkomoravský Velehrad.

K zásadní změně ve strategii archeologických výzkumů na půdě Starého Města došlo v roce 1976. Byla důsledkem rozšiřující se bytové a investiční výstavby, která zasáhla velké plochy zahrad a polí, často v intravilánu obce. Poslední výzkumy jsou spojeny se jménem Doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc.

Lokality v minulosti spojované s Veligradem

Dle minulých teorií býval Veligrad někdy ztotožňován s následujícími místy: Valy u Mikulčic, Staré Město a Uherské Hradiště, Hodonín, Kyjov, Znojmo, Pohansko u Břeclavi, Veselí nad Moravou; nověji též Náklo, v podání slovenských historiků pak také Nitra, Děvín, Trenčín, Bratislavský hrad.

Aglomerace Staré Město a Uherské Hradiště

Akropole Starého Města "Na Valách", opevněná již v polovině 8. století, dosáhla rozmachu ve druhé polovině 9. století. Spojením dalších sídlišť v těsné blízkosti vznikl rozsáhlý opevněný útvar městského typu, dnes označovaný termínem "aglomerace", na tehdejší poměry s mimořádnou koncentrací obyvatelstva.

Velmi hustě osídleno bylo i okolí Starého Města a Uherského Hradiště. Jen mezi Ostrožskou Novou Vsí a Kunovicemi jižně od aglomerace zaznamenaly archeologické výzkumy 15 slovanských sídlišť. Podobná koncentrace slovanských sídlišť byla zjištěna severně od aglomerace na jižním okraji Huštěnovic.

Zástavba aglomerace byla členěna na účelové areály včetně výrobních okrsků specializované řemeslné výroby, podléhající určité urbanistické koncepci (mocenský areál Na Dědině, výrobní areály Na Kostelíku, resp. U Víta, Na Špitálkách a Nad Haltýři, tržní prostranství Salaška, centrální nekropole Na Valách, sídelní okrsky Za Zahradou, Na Špitálkách a Rybárny, ostrov sv. Jiří i s mocenskou a výrobní složkou, centrální církevní areál na sadské ostrožně Derfla). Uvnitř, na hranici i vně aglomerace se nacházejí doklady o několika druzích fortifikací od opevnění tzv. lehčí konstrukce (např. tzv. Christinův val starobylé konstrukce i tvaru) až po nejpevnější hradbu doposud zjištěnou v rámci našich velkomoravských hradisek, a to ve východní části uherskohradišťské čtvrti Rybárny v poloze Bumbalov. Hradba skořepinové konstrukce s masivní, přes 2 metry silnou kamennou plentou, byla široká téměř 10 metrů.

Kromě toho bylo odkryto několik základů či negativů základů zděných kostelů Na Dědině, Na Valách, Špitálky u Christinova valu, Na Kostelíku (U Víta), na ostrově sv. Jiří, na sadské ostrožně Derfla.

Na území aglomerace bylo nalezeno také mnoho typických velkomoravských zlatých, stříbrných či bronzových (i pozlacených) šperků (náušnice, záušnice, prsteny, závěsky náhrdelníků, gombíky, rolničky, nákončí aj.), dále zbraní (sekery tzv. bradatice, meče, nože, hroty oštěpů), ostruh, nářadí (dláta, zlomky vrtáků, pily, rydla), zemědělských nástrojů, keramiky, nádob (zlomky tyglíků a kadlubů, hrnce, hrnky, džbány, čutory, amfory, vědérka, pokličky), tavicích i pekařských pecí a jiných artefaktů (hřivny a tzv. lupy, olověné křížky s obrazem ukřižovaného, třmen, plaketa, přezky, břitvy, ocílky, kleště, klíče, podkovy, jehly, jehlice, přesleny, proplétačky, šídla, roubíky, okovy, kování, brusle, píšťalky, křesadla, příbor, nůžky, hladidla, rukojeti, hřebeny, knoflíčky, korálky, zbytky pláten a kůže, brusy, cihly, střešní tašky, monoxyly - dlabané dubové čluny).

Vzhledem k tomu, že na místě dřívější velkomoravské aglomerace stojí město, resp. dvě města, očekává se, že další významné nálezy mohou následovat.

Na Dědině

Na mírně vyvýšené terase nad starým korytem řeky Moravy v poloze Na Dědině stojí kostel sv. Michaela archanděla obklopený staroměstským hřbitovem.

Archeologický výzkum hřbitova je prakticky nemožný, neboť přes tisíc sto let se tu půda převrací stále novými pohřby, takže všechny vrstvy jsou již dokonale promíchány. Teprve při průzkumu kostela sv. Michala se podařilo zjistit pod jeho podlahou několik neporušených velkomoravských hrobů a základy rotundy z poloviny 9. století s některými prvky antické stavební techniky. Rotunda přežila pád Velké Moravy (tuto skutečnost dokládá nález denáru Otty Sličného z let 1061 – 1086), byla opravena novou vrstvou lité maltové podlahy a vyzdobena. Sloužila svému účelu až do poloviny 13. století, kdy ji nahradil sálový kostelík s pravoúhlým protáhlým kněžištěm, postavený cisterciáky. (Datování je potvrzeno nálezem cihlových dlaždic z dílen velehradského cisterciáckého kláštera.) Ti použili materiálu ze zbořené rotundy, a tak nacházíme ve zdivu kostela již potřetí použité římské cihly (celkem 106 ks).

V roce 1645 byl zničen Švédy a v r. 1734 byl obnoven. V této podobě slouží dodnes. O důležitosti kostela sv. Michaela archanděla svědčí skutečnost, že byl až do konce 16. století farním kostelem i pro Uherské Hradiště, jehož kostel sv. Jiří k němu přináležel jako filiální (možná pro původní význam z doby Veligradu).

Hexagonální kaple sv. Jana Křtitele vznikla pravděpodobně ne dlouho před přestavbou kostela ve 13. stol., neboť architektonické prvky kaple sv. Jana Křtitele jsou archaičtější a ani charakter a složení zdiva nejsou u obou staveb shodné.

U kaple sv. Jana Křtitele nebylo použito římských cihel. Jinak na římské cihly s kolky XIV. legie z Carnunta (s označením LEG XIIII G ANT) i soukromého výrobce rovněž z Carnunta tu narážíme skoro všude (dosud asi 1000 ks a úlomků). Pocházejí pravděpodobně ze zbytků blízké zatím nenalezené římské stavby.

V poloze Na Dědině v těsné blízkosti rotundy byl odkryt profánní (světský) objekt dlouhý minimálně 18 m a široký 10 m, označený za stavbu palácového typu z vrcholného velkomoravského období. Měl na maltu kladené mohutné celokamenné zdi, jejichž síla naznačuje, že by se mohlo, ale také nemuselo jednat o stavbu patrovou. Objekt byl opatřen třemi druhy litých maltových podlah. Interiér byl omítnut štukatérskou maltou a opatřen rytou i malovanou výzdobou. Střecha objektu byla tvořena pálenou střešní krytinou antického charakteru a ozdobnými hřebenovkami. Na vnitřní straně zdi se jeví náznaky dělení půdorysu na menší prostory. Nedaleko zdi byla objevena hluboká zděná studna.

V okolí rotundy a paláce kvetla zemědělská osada. Na okraji sídliště v této lokalitě byla objevena překvapivě rozsáhlá kovolitecká a šperkařská dílna s řadou pecí a věncem pomocných provozů kolem dokola. Pozoruhodným nálezem bylo nalezení zbytků zlatem a bronzem tauzované buly – pouzdra na pečeť (dokládající přítomnost velmi významného panovníka).

Kromě dalších dílen různých řemesel a složitých obydlí bohatých řemeslníků byla objevena sklářská huť s výrobou skla od prvopočáteční suroviny až po skleněné nádobky.

Na Valách

Poloha Na Valách je částí mimořádně rozsáhlé nekropole s plochou odhadem minimálně 10 ha. Pohřebiště se používalo nepřetržitě téměř půl tisíciletí (od 6. do 10. stol.) a nejfrekventovanější bylo od počátku 9. stol. do poloviny 10. stol. Přibližně 2500 hrobů z tohoto stopadesátiletého období svědčí o značné lidnatosti sídliště. Hroby se místy překrývaly až v pěti vrstvách. Množství nálezů různých šperků dává tušit, že obyvatelstvo žilo v relativním blahobytu.

Objevené dílny nejrůznějších řemesel i výrobců jemných nádob, přepychových předmětů a šperků dokládají, že nejde o importy, ale o domácí výrobu. Přeměnu původně pohanského pohřebiště v křesťanský hřbitov završilo někdy těsně po polovině 9. stol. založení hřbitovního kostela s obdélníkovou lodí 8,5 x 7,25 m a polokruhovitou 5 m dlouhou a 4,25 m širokou apsidou. Podlaha lodi byla pravděpodobně vyložena pálenými dlaždicemi, v kněžišti byla tvořena litou maltovou podlahou.

Opevněné sídliště kolem nekropole mělo rozlohu asi 18 ha a k němu přiléhalo na jižní straně předhradí o rozloze asi 7 ha. Dílenské objekty se soustředily na jihovýchodním okraji hradiště a v přilehlé části předhradí. Mělo-li toto hradiště nějakou akropoli, to se nedá pro hustou zastavěnost zjistit.

Obyvatelé sídliště Na Valách se živili pěstováním obilovin a chovem dobytka doplněného lovem zvěře a rybolovem. Mezi řemesly vynikalo hrnčířství zřetelně nejen pro domácí trh, ale i pro export, kamenictví, zpracování dřeva, těžba a zpracování železné rudy, kovářství, kovolitectví a šperkařství, tkalcovství, koželužství a nálezy závaží svědčí o tom, že nechyběl ani obchod.

Nad Haltýři

Sídliště Nad Haltýři na jihovýchodě téměř navazuje na severozápadní okraj sídliště Na Valách. Zde byly nalezeny železářské hutě, kovolitecké a šperkařské dílny. Dle nalezených slitin lze usuzovat i na zvonařství. Železná ruda zpracovávaná v této osadě pocházela částečně z málo vydatných místních zdrojů, částečně z dovozu. Dovozová ruda se svým obsahem nejvíce blížila rudě skandinávské.

Rovněž na tomto sídlišti lze sledovat jasný urbanistický záměr koncentrovat ohněm nebezpečná řemesla do míst, kde nemohou ohrožovat existující sídliště.

Sídliště Nad Haltýři bylo asi přistěhovalecké, obyvatelé možná nesplynuli s místním obyvatelstvem, neboť pohřbívali přímo na sídlišti.

Západně od železářské kolonie vznikla v poslední třetině 9. století nad svahem ostrožny nad Salaškou zemědělská osada okolo větrného mlýna (podle Viléma Hrubého), jehož základy tam byly nalezeny.

Špitálky

Sídliště Špitálky na jižní ostrožně mezi tokem Moravy a Salašky je zajímavé prvními pravěkými nálezy na území Starého Města (tzv. Myklíkovo naleziště). Další nálezy, které unikly zkáze při stavbě lokální železniční trati, patří do doby hradištní, předslovanské i slovanské. Kontinuitu až do pozdní doby velkomoravské dokládají hroby na tzv. Čertově Kútě, strmém břehu nad řečištěm Moravy i poněkud východněji v polní trati Niva. Kromě sídlištních objektů byly nalezeny i zbytky železářských a kovoliteckých pecí. Mnoho slibných nálezů bylo zničeno nepochopením při stavbě rodinných domků. O mnoha nálezech není známo, kde přesně se našly (např. zlaté šperky), neboť byly odevzdány až později do Moravského muzea. Další část archeologického naleziště porušilo drážní těleso. Práce postupovala tak rychle, že o nějakém soustavném průzkumu nemohlo být ani řeči. Nenávratně je ztracen archeologický obsah části Čertova Kúta, kde proud Moravy každoročně strhával celé bloky půdy.

Obdobný osud potkal jihozápadní část Špitálek. Při bagrování štěrkopísku byly porušovány nějaké hroby. Až bagr narazil na základy zděné stavby, došlo k povolání archeologů. Než mohli zasáhnout, zbyla ze základů jen polovina. Jak se brzy nato ukázalo, šlo o základy vlastnického kostela a hroby velkomoravské. Na loď o vnitřních rozměrech cca 7 x 6 m a se stopami pilířů navazovala na východní straně apsida 3 x 3 m a na západní straně předsíň (nartex) 6 x 6 m. Podle nalezených šperků, z nichž nejproslulejší je stříbrná plaketa se sokolníkem, a jiného inventáře v hrobech lze kostel datovat do druhé poloviny 9. století.

Předpokládaný velmožský dvorec zatím nebyl nalezen a stál-li na jižní straně, nalezen již ani nebude.

Sídliště Špitálky bylo osídleno přibližně stejně intenzívně jako sídliště Na Valách a jeho osídlení mělo přinejmenším stejně staré kořeny.

Na Kostelíku (U Víta)

Na severní straně sídliště Na Dědině na něj téměř navazuje další sídliště Na Kostelíku (U Víta). Jméno má podle kostela sv. Víta, který v těchto místech stál od dob Velké Moravy až do svého zrušení dekretem Josefa II. v roce 1789. Krátce nato byl zbořen. Následující těžba hlíny zničila mnoho stop dávného osídlení i hrobů. Přesto se podařilo zjistit osídlení z konce 9. stol. a později z počátku 13. stol.

Osídlení bylo tvořeno obytnými a dílenskými objekty, mezi nimiž nechybí specializované neobyvatelné dílny kovářské, kovolitecké, hrnčířské, a provádělo se zde dokonce i pálení vápna. Sídlištní složku doplňují pece pekařské. Nejzajímavější nález patřil nádobám pro výrobu lihovin, patřícím k nejstarším destilačním aparaturám na vybavení palírny na našem území.

Na Zahrádkách

Dále na sever za mokřinatou plochou byly objeveny pozůstatky zemědělského sídliště Na Zahrádkách. Našlo se několik desítek hrobů, ale tak blízko pod povrchem, že se má za to, že převážná část stop velkomoravského osídlení již podlehla zkáze.

Na Zerzavici

Sídliště Na Zerzavici (starší pojmenování Ténice) leželo na nevysoké písčité vyvýšenině mezi Moravou a Jalubským potokem poblíž jejich soutoku. V nejhlubších vrstvách se našly stopy osídlení z mladší doby kamenné. Slovanské osídlení je doloženo přibližně od poloviny 8. století a existovalo pravděpodobně až do 13. století. V době velkomoravské tu žili zemědělci a rybáři. Při budování kanálu v r. 1935 se u severního konce osady rozkopalo místo s opracovanými pískovcovými kameny, nikdo je však blíže nezkoumal ani nezaměřil místo jejich nálezu. Možný tradovaný špitál s kostelem sv. Klimenta tedy zůstává nedoložen.

Bumbalov

Východně od sídliště Na Zerzavici v poloze Bumbalov nedaleko silného východního opevnění celé aglomerace je doloženo velkomoravské osídlení, pravděpodobně mající za úkol chránit starý brod přes Moravu.

Svatojiřský ostrov

Cesta k brodu od jihu vedla přes ostrov sv. Jiří (na němž později založil Přemysl II. Otakar královské město Nový Veligrad). Na ostrově stávala podle dochovaných zpráv kamenná kaple sv. Jiří. Její trosky se našly pod základovým zdivem koncem 18. stol. zrušeného a zbořeného gotického svatojiřského kostela, který nahradil kapli někdy počátkem 15. stol. Stával v úhlopříčce hlavního náměstí. Současná zástavba nedovoluje posoudit lidnatost velkomoravského osídlení. Ojedinělé nálezy však naznačují osídlení již v 8. stol. Pro dobu velkomoravskou lze vysledovat souvislý pás osídlení od brodu u Bumbalova až po svahy mařatického kopce. Kromě sídelních objektů byly nalezeny velkomoravské hroby, třmeny, bojové sekery apod., u kaple sv. Jiří jezdecká výstroj.

O opevnění toho mnoho nevíme. Před středověkou hradební zdí se na západní a severní straně nacházejí zbytky nějakého hliněného valu neznámého původu, který má jiný průběh, než středověké hradby. Pozemky okolo valu nesou název Stará Ténice (což naznačuje místo starého opevnění). Obdobně se zdá, že od konce valu za Bumbalovem pokračuje i na druhém břehu regulované Moravy jakási vyvýšená linie podél starého meandru Moravy směrem k mařatickému kopci. Ta se pod zástavbou ztrácí a za ní se ve svahu kopce objevuje možné její pokračování. Bez archeologického ověření to ale nelze potvrdit.

Pokračování bumbalovského, stejně jako Christinova valu (případně též zlechovského valu) na druhé straně řeky by znamenalo skvělou obrannou linii pro celou velkomoravskou aglomeraci, neboť by ji umožnilo uzavřít od jihu stejně jako od severu. Obdobný charakter opevnění po obou stranách toku známe i z jiných slovanských lokalit (Novgorod) a předsunuté valy např. ze Starých zámků u Líšně nebo i z jiných slovanských zemí (Polsko, Ukrajina).

Uherské Hradiště - Sady

Do lokality Špitálky v uherskohradišťských Sadech na tzv. metropolitní výšině zvané Derfla na jižním okraji Uherského Hradiště - města a na severozápadním okraji městské části Sady, kde byly odkryty základy sakrálního komplexu s baptisteriem - křtitelnicí, se klade domnělý hrob sv. Metoděje, který sice situačně odpovídá popisu v písemné zprávě z 9. stol., avšak našel se prázdný. Nebyly nalezeny žádné kostěné pozůstatky, které by dokládaly přítomnost soluňského věrozvěsta a moravského světce.

Lokalita se zbytky církevního areálu byla objevena na severozápadním okraji ostrožny tehdy obtékané "dravou řekou Olšavou", vzpomínanou již r. 1078 písemnými prameny. Nejstarší zprávy o nálezu úhledné kamenné zdi s hrobem a hliněnou nádobou pocházejí již z r. 1849. Další nález lebky pochází z r. 1912. Objevy sídliště na severním svahu ostrožny po r. 1945 už byly spojeny se jmény Viléma Hrubého. V r. 1950 je archeologicky ověřil PhDr. Jindra Nekvasil. V r. 1958 byly na západním výběžku ostrožny při hluboké orbě porušeny kostrové hroby. Vilém Hrubý zjistil na poměrně velké ploše též přítomnost zděné architektury a zbytky malty různého druhu. Proto byl v r. 1949 zahájen plošný archeologický výzkum. Byla doložena přítomnost komplexu o čtyřech zděných stavbách tvořících jeden celek, kdy zbytky páté stavby – baptisteria (křtitelnice) kruhového půdorysu s litou maltovou podlahou byly asi 7 m západně. Komplex byl vybudován ve třech stavebních fázích a tvořil ho kostel s náznakem křížového půdorysu s pálenou střešní krytinou antického charakteru, k němuž byla na západní straně přistavěna další církevní stavba s půlkruhovou apsidou a na severní straně čtvercová místnost a vedle pohřební kaple s půlkruhovou apsidou a litou maltovou podlahou. Zde byl objeven honosný hrob (č. 12/59) v železem kované rakvi pohřbeného významného velmože, podle charakteru hrobu křesťana na samém vrcholu velkomoravské společnosti, možná samotného krále Svatopluka.

Dno hrobové jámy bylo vydlážděno velkými plochými pískovcovými kameny a stěny obloženy dřevem. Hrobku původně kryl zděný náhrobek s malovanými figurálními motivy (část lidské tváře). V místě hrudi byly nalezeny dva stříbrné, silně pozlacené gombíky zdobené filigránem, výjimečné charakterem své výzdoby. Severně od zděného komplexu výzkum objevil povrchové objekty s kůlovými konstrukcemi jako pozůstatky 15 srubů velkomoravského sídliště a jižně od komplexu pozůstatky dřevěné halové stavby. K areálu patřilo ještě 87 hrobů z té doby. Byl zde nalezen i olověný křížek s řeckým nápisem a obrazem ukřižovaného (dokládající, že zde působili kněží řeckého původu, existuje pravděpodobný závěr, že areál na sadské výšině byl centrem moravského arcibiskupství, a tedy sídlem Metodějovým) a ve větším počtu tzv. stily - pisátka, jimiž se psalo na voskem potažené dřevěné destičky.

Dále zde byl nalezen nůž, rydla, bronzová kování řemínků, závlačka, ocílky, ostruhy, křesací kameny, nádoby, vědérko, zbytky okenních tabulek z nazelenalého skla se zlatistou fólií, zlaté náušnice, stříbrné korále a stříbrné, pozlacené měděné, pozlacené stříbrné i zlaté gombíky, prsteny, náhrdelníky, sekery - moravské bradatice, krátký meč - sax ze dvou železných plátů a nauhličeným břitem, skramasax, hrot oštěpu.

Součástí poměrně málo obvyklého sídliště byla kamenická dílna na jižním, kovárna na severním okraji osídlené plochy a keramická pec na západním svahu výšiny již mimo areál. Osídlení lokality se klade na samý počátek 9. stol.

Jedno z možných zázemí této tzv. metropolitní výšiny (jak ji nazval objevitel Vilém Hrubý) mohlo být sídliště s vlastním pohřebištěm na opačném svahu výšiny nad Olšavou v poloze Sady - Horní Kotvice, osídlené dříve, v první polovině 8. stol. Výkopové práce vedené počátkem 70. let 20. stol. PhDr. Kristinou Marešovou, CSc., zaznamenaly pestré nálezy artefaktů (četné náušnice různých druhů, vlasové kroužky, náhrdelníky, stříbrný gombík, skleněné knoflíčky, bronzový prsten, sekery, nože, šipky, ostruhy, spínací soupravy v kombinacích přezky, průvlečky a nákončí, háčky, šídla, přesleny, vahadlo, kovotepecké kladívko, kousky kadidla, ulita ostranky jaderské s provrtem k zavěšení a druhotně použitý antický mozaikový korál se třemi obrazy tváře, snad bohyně Astarte), dílenské objekty, železářské pece.

V době rozkvětu Velkomoravské říše byl církevní areál na sadské ostrožně zřejmě organickou součástí sídelní aglomerace Staré Město - Uherské Hradiště. Do této lokality se mj. umísťuje působení věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje ze Soluně. Jejich povolání neslo politicko-náboženské důvody jako je ochrana před vlivem franckých kněží a posílení vztahů s Byzancí. Pravděpodobně nebyli první, kdo pokřtil obyvatele těchto krajů, přinesli ale písmo hlaholici (ze které se později vyvinula cyrilice) a veršovanou předmluvu k překladu evangelia Proglas (která mohla vzniknout už v Makedonii či Bulharsku). Věrozvěsty povolal král Rostislav a centrem jejich působení bylo pravděpodobně hlavní velkomoravské město, k němuž areál patřil, a také místa jiná (hora sv. Klimenta aj.). Dodnes však není známo, kde všude přesně mohli působit. Metodějův hrob nebyl dosud objeven. Patřil-li prázdný hrob ve zdi kostela s křížovou dispozicí původně skutečně sv. Metoději, byl zřejmě přenesen.

Filozof Konstantin zemřel v italském klášteře v Římě pod jménem Kyrillos (Cyril).

Mikulčice

Valy u Mikulčic jsou jedním z nejvýznamnějších opevněných hradištních sídel se znaky městského uspořádání, spíše vojenského charakteru, s doklady osídlení předvelkomoravského a velkomoravského horizontu s množstvím kostelů (celkem 10 plus dva hypotetické) a artefaktů svědčících o přítomnosti velkomoravské nobility. Jednalo se zřejmě o kmenové centrum s vyššími mocenskými aspiracemi, pravděpodobně sídlo prvních Mojmírovců. Zlom ve vývoji hradiska nasvědčuje tomu, že se v další fázi stalo důležitým prvkem začleněným do systému obrany říše a jejího centra.

Prof. Havlík se domníval, že se jednalo o grad Morava, několik badatelů se však přiklání k názvu grad Slavnica či Slivnica již v 9. stol. Podle pasáže "O přeložení knih" ve znění mladších chronografů (hlava 171) k textu "Pověstí dávných let" se sice píše o Moravě jako o jakémsi městě, avšak až v Panonii.

Již v r. 1888 popsal lokalitu Valy moravský archeolog K. J. Maška.

Zaznamenal hlášení nadučitele Františka Kropáče o rozsáhlém opevnění se zřetelným příkopem asi 3,5 km východně od Mikulčic a o něco východněji nezalesněné místo, "kde nic neroste", obehnané příkopem, s nálezy střepů keramiky zdobené vlnicemi. Mezníkem zahajujícím terénní výzkumy byl rok 1954. Systematické výzkumy trvající nepřetržitě 38 sezón poskytly díky relativní neporušenosti do dnešní doby nejdostupnější materiál k hledání historie Velké Moravy a jsou spjaty se jmény akademika Prof. PhDr. Josefa Poulíka, DrSc. a Doc. PhDr. Zdeňka Klanicy, DrSc.

Aglomerace leží v údolní nivě řeky Moravy v krajině lužních lesů. Její jádro tvoří hlavní hrad se dvěma velkými přiléhajícími předhradími, z nichž jedno má zřetelný charakter stálého vojenského tábora a druhé se jeví spíš jako valem chráněné sídliště. Poněkud vyvýšená akropole velkomoravského hradu i s vojenským předhradím byla chráněna téměř stejnou hradbou skořepinové konstrukce s čelní kamennou plentou a vodními příkopy tvořenými soustavou ramen řeky Moravy.

Na nejvyšším místě akropole byly situovány dvě stavby reprezentující knížecí prostředí - knížecí palác s litou maltovou podlahou a kamenným krbem, druhou stavbou byla bazilika.

Oba objekty na ploše tzv. hradu tvořily samostatný okrsek. V okolí paláce bylo zjištěno opevnění příkopem a bazilika se hřbitovem byla oddělena palisádovým plotem. Rozsáhlá trojlodní bazilika s atriem a nartexem - kněžištěm je plošně dosud největší odkrytou velkomoravskou církevní stavbou.

V prostoru baziliky a v okolí bylo odkryto několik hrobek patřících významným představitelům vládnoucí vrstvy Velké Moravy, pravděpodobně i některým z Mojmírovců. V okolí kostela bylo odkryto pohřebiště čítající přibližně 550 hrobů, jejichž hustota a vzájemné překryvy svědčí o značné intenzitě pochovávání, tedy i o poměrně vysoké hustotě obyvatelstva. Pohřebiště vyniká množstvím bohatých hrobů s meči, zlatými a stříbrnými šperky, honosnými soupravami opaskových kování, stříbrných a litých bronzových nákončí, zlatými gombíky.

Určitým dokladem vzdělanosti jsou také nálezy železných pisátek - stilů. Stopy kovoliteckých a šperkařských dílen na hradě jsou časově řazeny do období před polovinou 9. stol., ve vrcholném období mizí a převládá zpracování železa, dřeva, hrnčířství a textilnictví.

K aglomeraci přináleží také četná zázemí: sídelní areály s pohřebišti Valy - severní a severozápadní podhradí Štěpnice I (vlastnický kostel s neobvyklými zevními příporami s 6 hroby kolem, kostel s pravoúhlým presbytářem a 26 hroby, jižní podhradí Kostelisko (rotunda se 4 konchami a litou maltovou podlahou a zjednodušenou antickou mozaikou s úlomky římských cihel), východní podhradí Těšický les - Klášteřisko (dvouapsidová rotunda, 200 hrobů, bronzová pozlacená plaketa, břitva), Štěpnice II blíže k Trapíkovu (prostá dřevěná rotunda na kamenné podezdívce, úlomek hlazené porfyritové desky, 16 hrobů, stříbrné gombíky, železné ostruhy), Žabník (44 hrobů, skleněné perly, nože, keramika), pohřebiště Panské z 9. až 11. stol., sídliště Trapíkov z 9. stol.

K aglomeraci lze přiřadit i Kopčany s dosud stojícím kostelem sv. Margity Antiochijské, který se zachoval téměř celý ve své původní hmotě.

Datování kostela dříve unikajícího pozornosti umožnily nálezy tří velkomoravských hrobů s pozlacenými gombíky a stříbrnými bubínkovými náušnicemi.

Z dalších zajímavých nálezů aglomerace je možno jmenovat zbytky mostu, dlabané čluny - monoxyly, vrše na chytání ryb, harpunu, železné háčky na chytání ryb, dřevěné vědro, vědro s ozdobným kováním, železná, dřevem vykládaná vědra, tři různé typy válečných sekyr, dřevěné lžíce a naběračky, provaz, železná udidla, ovčácké nůžky, železnou kosu, srp, krojidlo, železné ocílky, železné hřivny, olověnou hřivnu, hroty šípů, železné klíče a kování zámku, kostěné brusle, šídla, proplétačky, jehelníčky z parohoviny, přesleny z pálené hlíny, kostěnou píšťalku.

Obzvláštní pozornost vzbudil malý stříbrný pozlacený relikviář ve tvaru miniaturní bohoslužebné knihy. Zajímavostí jsou vydatné stopy konzumace potravin všeho druhu, zejména na štěpnickém předhradí opevněném stejně kvalitní hradbou, jako hrad, avšak beze stop řemesel a další tvůrčí práce, tedy spíše kasárenského charakteru.

Hroby se mnohdy překrývají, někdy i základy staveb. Nálezy pocházejí z doby převážně 7. až 12. stol.

Hodna pozoru je i zásadní rekonstrukce (nikoliv pouhá běžná údržba) starší kamenné hradby bez známek nějaké náhlé katastrofy (požáru, dobytí apod.) na mikulčických Valech někdy v polovině 9. stol. Přebudovaná hradba měla lícní kamennou zeď výrazně méně mohutnou. Vypadá to, jakoby zde došlo k úpadku politického významu původního hradiště a teprve po novém uspořádání veřejných poměrů se noví představitelé moci postarali o obnovu zchátralého areálu, ale ne už v původním významu a s dřívějšími mocenskými aspiracemi. Úvaha prof. Poulíka o ústředí státu v Mikulčicích se tak pro vrcholné velkomoravské období nejeví jako reálná, ale je vysoce reálná pro první polovinu 9. století.

Prof. Josef Poulík totiž svého času uvažoval o mikulčické aglomeraci jako o ústředí celé Velkomoravské říše s argumenací zatím nejsilnějšího nalezeného opevnění na velkomoravských hradištích. To však platilo pouze do okamžiku, než bylo prozkoumáno opevnění v uherskohradišťské lokalitě Rybárny - Bumbalov. Prof. Poulík nakonec změnil koncem 80. let názor na ústředí vrcholného období Velké Moravy ve prospěch staroměstské aglomerace. Jeví se tedy pravděpodobnou teorie, že někdy v polovině 9. století došlo k přesunu mocenského ústředí z mikulčicko-kopčanské aglomerace do aglomerace staroměstsko-uherskohradišťské, zřejmě jako následek změny na postu moravského panovníka.

Pohansko

Název rozsáhlého nížinného hradiska Pohansko pochází pravděpodobně až z novověku. Některými badateli (I. L. Červinka aj.) bývá nazývané Loventingrad, což je odvozeno od starého jména Břeclavi z německé listiny z 11. stol. - Laventenburch. Plocha hradiska s velmožským dvorcem, vlastnickým kostelem, pohřebištěm, rotundou, domy na kamenných a maltových podezdívkách, velkými nadzemními budovami s kamennými krby a hospodářskými staveními, zahloubenými zemnicemi je obehnána dodnes patrným mohutným valem. Hradisko bylo opevněné skořepinovou hradbou s čelní kamennou plentou a soustavou ramen řeky Dyje. Do velkomoravského období se řadí i intenzívně osídlené předhradí s obydlími, dílnami a pohřebištěm za jihozápadním valem vlastního hradiska. Byly nalezeny typické velkomoravské šperky (gombíky, prsten, náušnice, emailem zdobené nákončí opasku). K dalším zajímavým nálezům patří skleněné hladítko, plechové kotle, urna z žárového pohřebiště z 8. stol., pohanský kultovní objekt z 10. stol. Našly se též doklady o celé řadě řemeslných odvětví: hrnčířství, železářství a kovářství, řemenářství.

Ve výzkumech započatých až v roce 1959 profesorem Františkem Kalouskem pokračoval Bořivoj Dostál.

Zdá se, že opevnění na Pohansku prošlo obdobným vývojem, jako u Mikulčic, s tím rozdílem, že šlo o obnovu, nikoliv přestavbu valu. Profil směrem nahoru se rozšiřující vnější na sucho kladené kamenné zdi svádí k domněnce, že někdy v polovině 9. stol. zeď byla přistavěna ke zhroucenému valu, který už přestal mít potřebnou obrannou hodnotu. Možná proto majitel velmožského dvorce vybudoval uvnitř hradiště silnou palisádu, kterou po založení kostela dokonce obnovoval.

Nitra

Na akropoli nitranskou se umísťuje sídlo knížete Pribiny a knížete Svatopluka, než se stal králem a vládcem celé Moravy. Bývalý Pribinův hrad, v soudobých pramenech nazývaný Nitrava, byl v dalším období sídlem údělného knížectví příslušníků dynastie Mojmírovců.

Počátky výzkumů byly ve znamení hledání zbytků kostela vysvěceného solnohradským biskupem Adalramem, a to pod základy mladšího románského chrámu sv. Emmerama později s dodatečně rozšířeným patrociniem i sv. Benedikta a sv. Svorada. Obrat v dosavadních názorech historiků na Nitru přinesly výkopové práce pozdějšího akademika Böhma. Ukázalo se, že románský kostel nemůže být pokračovatelem kostela knížete Pribiny, neboť jeho základy překrývají dřívější pohřebiště z 11. stol. Počátek systematických výzkumů spadá do roku 1957 a je spojen se jménem Bohuslava Chropovského. Typický velkomoravský inventář se našel, ale v blízkosti kostela sv. Ladislava až z počátku 18. stol. Pribinovo hradiště se tedy nacházelo asi 1 km jižně od středověkého hradu. Současné výzkumy vede Gabriel Fusek.

Nitranské velkomoravské osídlení je charakterizováno shlukem ostrožních hradisek, která obklopovala centrální ústředí na návrší jižně od nitranského středověkého hradu. Centrální část s pravděpodobným tržištěm, zděnou stavbou pravděpodobně palácového typu a kostelem z 10. stol. chránilo opevnění tvořené dvojitým zemním valem s palisádou a příkopem. Na hradní výšině je doloženo zatím jen sporadické osídlení. Důstojnost sídla dotvářel obranný celek opevněných hradisek důležitých zejména z vojensko-strategického hlediska, kontrolujících přístupové cesty k jádru aglomerace.

Na Martinském vrchu je doložen kostel z 9. stol., pohřebiště a rozvinutá specializovaná řemeslná výroba ve třech osadách mimo obvod valů. Na severozápadní straně to bylo sídliště výrazně zemědělské, na východní straně bydleli hutníci a skláři a na jihozápadě kováři, kameníci, kosťaři a šperkaři. Specializované hrnčířství je typické pro hradisko na Lupce, sklářství zase pro hradisko Borina na Šibeničním vrchu i pro hradisko na Zoboru.

Vzhledem k názvu se o lokaci Nitry nikdy nepochybovalo. Jelikož ibn Rustova Kniha vzácných drahokamů zmiňuje dvě města - město (grad) Nít a Velké město (grad), pravděpodobně tedy Nitru a Velehrad, rovnítko mezi nimi můžeme prakticky vyloučit.

Děvín

Důležitý opěrný bod v rámci okolního pevnostního systému, tvořeného soustavou hradu Děvína, hradiska nebo spíš pozorovacího stanoviště na Děvínské kobyle a několika menších pevnůstek, spíše hlídkových míst (Na Pobřeží a Na Šibeňáku), dvojice hradisek čistě vojensko-obranného charakteru v Děvínské Nové Vsi, hradiska v Juru u Bratislavy a bratislavské hradní výšiny.

Velkomoravský Děvín byl druhotně vybudován na valech z římské doby, zdokonalených palisádou. Na Děvíně je doložena trojapsidová sakrální stavba z 9. století.

Většinou se nepochybuje, že Děvín je totožný s Dowinou zmíněnou ve Fuldských letopisech k událostem roku 864, kde se nechal překvapit Rostislav silným oddílem franského krále Ludvíka II. Němce. Občas se však uvažuje i o Děvíně v Pavlovských vrších, kde však byla sídliště nalezena severním směrem pod Pavlovskými vrchy (hradiště Dolní Věstonice - Vysoká Zahrada a pohřebiště Na Pískách a hradiště Strachotín - Petrova louka). Kromě toho situace pohraničního Děvína na soutoku Dunaje a Moravy více odpovídá možnosti nepřátelského překvapení a obtížnosti úniku z obležení, než vnitrozemský Děvín pálavský.

V roce 1902 vyslovil Inocenc Ladislav Červinka kacířskou domněnku o možném sídelním městě Rostislavově mimo území dnešní Moravy. Obdobně uvažoval o deset let později i významný amatérský badatel Zavadil. Pod děvínským hradem rozpoznal pozůstatky mohutného valu a na protilehlém hřbetu Kobyly objevil několik menších pevnůstek, které logicky spojil s Děvínem jako centrem. V tu dobu nebylo v okolí Velehradu objeveno nic podobného. Své názory vyložil v publikaci Velehrady Děvín a Nitra, čímž ovlivnil i tak významné badatele, jako byl Šimek. Zcela však pominuli skutečnost, že jméno Děvína letopisy znají, v souvislosti s městem Rostislavovým se však o něm nezmiňují. Jejich omyl potvrdila i třetí etapa archeologických výzkumů. Děvín má spíš charakter důležité pohraniční pevnosti.

Archeologické výzkumy trvají od roku 1913 doposud. První etapu vedl I. L. Červinka do r. 1921, druhou od r. 1933 do r. 1938 akademik Jan Eisner, třetí od r. 1950 do r. 1956 Ján Dekan a čtvrtou od konce 60. let Veronika Plachá.

Bratislava

Zájem o historii bratislavského hradu je dosti čerstvý. Počátkem 40. let 20. stol. v souvislosti se záměrem zbourat ruinu bratislavského hradu byl proveden spíše symbolický průzkum areálu. Teprve koncem 50. let téhož věku s rozhodnutím o zachování a restauraci tohoto symbolu Bratislavy byl prosazen již skutečný komplexní archeologický výzkum pod vedením Tatiany Štefanovičové. Systematický průzkum již v r. 1958 prokázal kromě osídlení mladší doby kamenné, keltského, římského a předvelkomoravského pochopitelně i osídlení velkomoravské. Opevnění areálu mělo dřevěnou komorovou, později i roštovou konstrukci s hlinitokamenitou výplní a souvislou trámovou čelní stěnou. Ve východní části akropole stála trojlodní bazilika s omítkou a figurálními freskami. Na rozdíl od Mikulčic, kde byly vysondovány základy trojlodní baziliky po celém obvodu, podobu bratislavského kostela lze odhadovat jen zhruba, neboť se po různých pozdně středověkých a novověkých úpravách dochovalo pouze torzo základů. Proto nelze určit délku kostela, jehož celková šířka 12,8 m překonává šířku baziliky mikulčické. Na vrcholu akropole stála kamenná palácová stavba 12 x 5,5 metru. Je doložena diferencovaná řemeslná výroba železářská, hrnčířská a šperkařská.

Pohřebiště vypovídá o kontinuitě osídlení až do druhého tisíciletí, pád Velkomoravské říše se tedy této lokality nijak nedotkl.

Solnohradské letopisy zmiňují k roku 907 tento hrad pod názvem Brezalauspurc, pod nímž Maďaři porazili bavorské vojsko.

Náklo

Dle jiné uměle popularizované teorie mohl být údajně Veligrad umístěn v "kráteru" Náklo u Ratíškovic. Pátrání v lokalitě však nevydalo žádné nálezy, ba ani náznaky, které by svědčily o hojnějším osídlení. Nebyla doložena ani jakákoliv činnost v době velkomoravské. Konkrétně z 9. nebo počátku 10. stol. tu nebyl nalezen žádný artefakt (většina byla datována do doby baroka), natož hrob. Zastánci teorie to však přisuzují těžbě lignitu, zemědělské činnosti atd. Odpůrci tvrdí, že i kdyby byl materiál později použit k budování staveb v okolních městech a vesnicích, krajina by si přesto musela stopy tak rozsáhlé civilizace pamatovat, tak jako tomu bylo ve skutečných centrech střední doby hradištní.

Možný vztah Mojmírovců s Přemyslovci

Dle jedné z aktuálních teorií (vycházející z biologické podobnosti lebky přemyslovského Bořivoje a mojmírovského Svatopluka) se moravská knížata mohla přesunout západněji do Čech, které byly bezpečnějším místem a kde se nebylo třeba obávat povodní či útoků maďarských kmenů. Jediným nebezpečím byli Lučané. Tato teorie vychází z faktu, že významný velmož z hrobu 12/59, umístěného uprostřed hrobní kaple církevního komplexu na metropolitní výšině v Uherském Hradišti-Sadech, vykazuje stejnou anomálii vnějšího zvukovodu jako kníže Bořivoj v hrobu K1 ve Václavově svatovítské rotundě na Pražském hradě. O muži pohřbeném v tomto honosném hrobě na sadské ostrožně se uvažuje jako o možném samotném králi Svatoplukovi. Shodná u obou jedinců je i krevní skupina B.

Bořivoje dosadil do Čech právě král Svatopluk jako svého místodržícího. Vzhledem ke zmíněné anatomické podobnosti je tedy docela možné, že vládce Moravy vybíral svého zástupce pro území Čech ze svého rodu. Svatopluk by v tom případě byl s Bořivojem příbuzný rodově, nikoliv např. na základě sňatku s osobou z rodiny Bořivoje.

Ztotožnění staroměstské lokality s Veligradem

Vzhledem k demografické křivce pohřbů, která napovídá hustotu osídlení, k určité dispozici hlavních tras a soustředění určitých řemesel se jasně rýsuje obraz plánovitého budování nového velkého střediska říše na rozlehlém předhradí Starého Města, chráněného pevností, kterému právě náleželo označení Veligrad. Na základě archeologických nálezů a jejich množství a významu a zejména na tu dobu obrovské rozlohy lokality, několikrát převyšující rozlohu obdobných sídel té doby, je dnes již nade vši pochybnost jasné, že Veligrad se nacházel na území dnešního Starého Města a Uherského Hradiště, jak o tom svědčí i dřívější názvy těchto měst.

Ve Starém Městě a části Uherského Hradiště od středověku bezmála nedošlo k nějakému výkopu nebo terénní úpravě, při nichž by chyběly nálezy z doby velkomoravské. Dá se doslova říci: "Kam se kopne, tam se nacházejí artefakty té doby." Nejprve tu v průběhu 7. až 9. století vyrostla řada zemědělských a především řemeslnických osad, jejichž centry se stalo v 9. stol. hradisko Na Valách, sídliště Na Špitálkách a Na Dědině. Rozsah a bohatství archeologických nálezů – pozůstatků staveb, užitných předmětů, výzbroje a šperků – daly vzniknout oprávněné domněnce, že se jedná o jedno z důležitých správních center Velkomoravské říše a o sídelní město jejího vládce.

Jméno Veligrad se nejednou vyskytovalo a vyskytuje v nejtěsnějším okolí Starého Města. Na žádné jiné velkomoravské lokalitě se obdobný případ tradice jména Veligrad nevyskytuje. Další teoretické úvahy o tom, že by velkomoravský Velehrad mohl ležet někde jinde, jsou spekulativní hypotézy nedoložené ani tradicí a písemnými prameny, ani archeologickými nálezy.

Literatura

• Luděk Galuška, Slované, doteky předků Brno: Moravské zemské muzeum, 2004
• Luděk Galuška, Velká Morava, Brno: Moravské zemské muzeum, 1991
• Luděk Galuška, Uherské Hradiště-Sady - křesťanské centrum říše Velkomoravské, Brno: Moravské zemské muzeum a nadace Litera, 1996
• Lubomír Emil Havlík, Kronika o Velké Moravě, Brno: Jota, 1993
• Lubomír Emil Havlík, Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů, Brno: Jota 1994
• Josef Poulík, Mikulčice - velkomoravské mocenské ústředí, Praha: Olympia, 1974
• Zdeněk Klanica, Velkomoravské Mikulčice - národní kulturní památka, Hodonín: Muzeum Hodonínska, 1990
• Vilém Hrubý, Staré Město-Velehrad - ústředí z doby Velkomoravské říše, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964
• Jaroslav Šonka, Kronika čtená rýčem, Brno: Blok, 1982
• Pavel Bezděčka, Jiří Čoupek, Luděk Galuška, Miroslav Pojsl, Ludmila Tarcalová, Staré Město v proměnách staletí, Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, Staré Město: Městský úřad, 2000
• Kristina Marešová, Uherské Hradiště - Sady, staroslovanské pohřebiště na Horních Kotvicích, Brno: Moravské muzeum, Uherské Hradiště: Okresní národní výbor, 1983
• Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Jiří Mitáček, Východní Morava v 10. až 14. století, Brno: Moravské zemské muzeum, Archeologický ústav AV ČR Brno, v.v.i., 2008
• Miloslav Pojsl, Velkomoravské otazníky, Uherské Hradiště: Historická společnost Starý Velehrad, 2014
• Luděk Galuška, Slované - stopy předků, Brno: Moravské zemské muzeum, 2017

Jiné zdroje

• Přednáška doc. PhDr.Luďka Galušky, CSc. v poslaneckém klubu na Mečové ulici č. 5 v Brně 4. 10. 2003
• Přednáška doc. PhDr.Luďka Galušky, CSc.: Dva roky s profesorem Vilémem Hrubým v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě 25. 11. 2010
• Přednáška profesora PhDr. Miroslava Pojsla: Počátky křesťanství na Moravě v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě 1. 2. 2011
• Přednáška doc. PhDr.Luďka Galušky, CSc.: Pohřební ritus u Slovanů a jeho zvláštnosti v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě 18. 3. 2011
• Přednáška PhDr. Lumíra Poláčka, CSc. na slovanském hradišti na Valech u Mikulčic 18. 9. 2011
• Přednáška PhDr. Lumíra Poláčka, CSc., na slovanském hradišti na Valech u Mikulčic 4. 10. 2015
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc.: Dva roky s profesorem Vilémem Hrubým v Centru slovanské archeologie v Uherském Hradišti 24. 11. 2015
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc. a Mgr. Lucie Valáškové: Knížata, velmoži a jejich manželky z doby velké Moravy v Event centru ve Starém Městě 22. 3. 2017
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc.: Staré město Rostislavovo a Veligrad v přednáškovém prostoru Jezuitského sklepa ve Starém Městě 15. 11. 2017
• Přednáška Mgr. Jaroslava Bartíka: Archeologický výzkum ve sklepních prostorách ZUŠ v Uherském Hradišti v přednáškovém sále Slováckého muzea 12. 4. 2018
• Přednáška PhDr. Lumíra Poláčka, CSc. a Mgr. Patricka Bárty: Tajemství hlavní hrobky v mikulčické bazilice ve světle nových výzkumů v kavárně Knihkupectví Academia v Brně 21. 11. 2018
• Mezinárodní vědecká konference Cyrilometodějská tradice v novodobých československých dějinách v přednáškovém prostoru Jezuitského sklepa ve Starém Městě 28. 11. 2018
• Přednáška Šimona Ungermana a Šárky Krupičkové: Symboly bohatství a moci: luxusní šperk a výzbroj velkomoravské elity v kavárně Knihkupectví Academia v Brně 12. 12. 2018
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc. a Bc. Jakuba Langra: Jak se pohřbívalo v době Velké Moravy aneb svědectví nejnovějších výzkumů ve Starém Městě v přednáškovém prostoru Jezuitského sklepa ve Starém Městě 25. 4. 2019
• Komentovaná prohlídka PhDr. Lumíra Poláčka, CSc. na Slovanském hradišti Valy u Mikulčic 19. 10. 2019
• Mezinárodní kolokvium Sakrální architektura Velké Moravy v Polyfunkčním sále v suterénu kostela sv. Ducha ve Starém Městě 14. 11. 2019
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc.: Uherské Hradiště - Sady, aktuální stav výzkumů a kousek minulosti v přednáškovém centru Slováckého muzea v Uherském Hradišti 28. 11. 2019.
• Komentovaná prohlídka PhDr. Lumíra Poláčka, CSc. a Mgr. Gabriely Dreslerové, Ph.D. na Slovanském hradišti Valy u Mikulčic 28. 5. 2021
• Komentovaná prohlídka Mgr. Marka Hladíka, PhD. na Slovanském hradišti Valy u Mikulčic 22. 7. 2021
• Komentovaná prohlídka Mgr. Marka Hladíka, PhD. na Slovanském hradišti Valy u Mikulčic 30. 7. 2021
• Komentovaná prohlídka doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc. na metropolitní sadské Výšině svatého Metoděje 4. 8. 2021
• Komentovaná prohlídka doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc. na metropolitní sadské Výšině svatého Metoděje 28. 8. 2021
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc.:Na cestě k Velké Moravě - Moravané vstupují do dějin v přednáškovém prostoru Jezuitského sklepa ve Starém Městě 30. 5. 2022
• Komentovaná prohlídka PhDr. Mariana Mazucha, Ph.D. na Slovanském hradišti Valy u Mikulčic 11. 7. 2022
• Komentovaná prohlídka Bc. et Bc. Zdeňka Kuchaře archeologické lokality Staré Město - Špitálky 26. 7. 2022
• Komentovaná prohlídka Mgr. Gabriely Dreslerové, Ph.D. na Slovanském hradišti Valy u Mikulčic 29. 8. 2022
• Přednáška Bc. et Bc. Zdeňka Kuchaře: Minulost královského města očima archeologických výzkumů v Přednáškovém centru Slováckého muzea v Uherském Hradišti 3. 11. 2022
• Přednáška PhDr. Lumíra Poláčka, CSc.: Nové objevy mikulčické kostelní archeologie na archeologické základně v Mikulčicích - Trapíkově 4. 12. 2022
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc.: Veligrad a Staré město Rostislavovo v přednáškovém prostoru Jezuitského sklepa ve Starém Městě 20. 4. 2023
• Přednáška Mgr. Gabriely Dreslerovéové Ph. D. na velkomoravském hradišti Valy u Mikulčic 18. 7. 2023
• Přednáška doc. PhDr. Luďka Galušky, CSc. na derflanské metropolitní výšině 19. 7. 2023
• Informační tabulky na archeologických lokalitách ve Starém Městě a v Uherském Hradišti

Luděk Galuška v pořadu Uchem jehly