MORAVA

Národ, který si již není vědom občanské odvahy svých předků, kteří se v minulosti osvědčili, nedisponuje žádným vlastním sebevědomím. Prostě zapomněl sám sebe (John Fitzgerald Kennedy, americký politik 20. stol.)

Titulování moravských vládců

V televizním pořadu Historie CS - Kolaps Velké Moravy 29. 5. 2012 historik Martin Wihoda zmínil používaný soudobý výraz Regnum Marahorum, což je Království Moravanů, přeložil ho jako „panství“,„území“,„lid“. Podobně slovenská archeoložka Tatiana Štefanovičová se vyjádřila, že v písemných pramenech není zmíněn Svatopluk jako král.

Titulování moravských vládců rozebírá historik Lubomír Emil Havlík v knize Kronika o Velké Moravě na str. 316: V čele moravského státu, který měl formu monarchie, stál suverénní panovník, označovaný v domácím prostředí knědz moravskyj. Tento termín měl ještě v 9. století na Moravě stejný význam jako germ. chuning, lat. rex, tj. král. Tentýž autor v knize Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů na str. 99 uvádí, že knědz bývá někdy překládán neodpovídajícím označením kníže, neboť už arabský geograf Ibn Hurdadbih poznamenal v 9. století, že slovanským označením pro krále (arabsky malik) je k.ná.z., což bylo v latinských textech v případě bulharských nebo ruských "knjazů" překládáno jako "rex", tedy král. Byl-li tedy Rostislav nebo Svatopluk v moravských legendách označen jako "kъnedzь", šlo vlastně o krále, ať již v mocenském smyslu nebo římském hierarchickém pojetí.

V pořadu televize Noe Poklady pod vlastním prahem: Cyril a Metoděj (14. 7. 2009) se historik plk. František Valdštýn vyslovuje, že Slované neměli pro krále jiný termín, než knědz.

Latinsko-český slovník překládá slovo rex jako král, případně vladař, vládce, ředitel, slovo dux překládá jako – kníže, popř. vévoda, vůdce, vojevůdce, slovo regulus překládá jako – malý král, slovo regnum překládá jako – královské sídlo, nejvyšší moc, vláda, řízení.

Kolektiv autorů sbírky pramenů Magnae Moraviae Fontes Hisorici I v poznámkávh píše: „Na rozdíl od Fuldských letopisů, jejichž označení např. Svatopluka jako "dux" je projevem jejich tendenčnosti, užívá Regino z Prümu adekvátního označení "rex", které odpovídá také oslovení římské kurie r. 885, "rex Sclavorum". Svatoplukovi se "divina gratia" (boží milostí) už roku 880 dostalo papežské patronance a roku 885 byl kurií s potvrzením této patronance a protekce "nulla terrarum obsistente intercapedine" králem označován současně se zdůrazněním, že v rukou božích "sunt omnia iura regnorum" (jsou všechna práva králů).“ Králem nazývá Svatopluka také saský kronikář Widukind, bavorský letopisec Jan Aventinus, Kosmas, Dalimil, Přibík Pulkava z Radenína a řada dalších.

Jestliže se latinské slovo rex překládá jako král a takto jsou v latinských pramenech titulováni západoevropští králové, není důvod, aby takto titulovaný panovník Moravy ve stejných latinských letopisech byl nazýván jinak, než také král.

Soudobé prameny zmiňující se v období raného středověku o Moravě jsou sesbírány v publikaci Ústavu klasických studií a Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univrzity v Brně "Magnae Moraviae Fontes Historici I Annales et Chronicae". Autory překladů jsou doc. dr. Dagmar Bartoňková, CSc., překladatelka téměř všech latinských textů, prof. dr. Zdeněk Masařík, CSc., překladatel středohornoněmeckého textu, prof. dr. Radoslav Večerka, překladatel staroruského textu, dr. Lubomír Havlík, překladatel několika kratších latinských textů.

Annales Xantenses (Letopisy xantenské)

(870): „Rasticium regem (krále Rostislava) “, (871): „Rasticius, rex Margorum (Rostislav, král Moravanů) “, (872): regnum Margorum (Království Moravanů) “.

Annales Bertiniani (Letopisy bertinské)

(861): „cum Resticio Winidorum regulo (s Rostislavem, králem Vinidů) “, (862): „Resticio Winidorum regulo (Rostislava, krále Vinidů) “, (870): „Restitium Winidorum regulum (Rostislava, krále Vinidů) “.

Annales Fuldenses (Letopisy fuldské)

(869): „Carlmannus regnum Zuentibaldi nepotis Rastizi igne et gladiodepopu labatur (Karloman ničil ohněm a mečem království Rostislavova synovce Svatopluka)“. (870): „Karlmannus vero regnum illius nullo resistente ingressus...et ordinato regno atque per suos disposito ditatusque gaza regia revertitur ...(Karloman pak bez jakéhokoliv odporu vtrhl do jeho království...a když uspořádal království a rozdělil jeho správu mezi své a obohatil se královským pokladem...)“ (871): „Interea Zuentibald, ...in regnum suum rediit (Mezitím Svatopluk ... vrátil se do svého království)“, (893): „regnum Zwentibaldi ducis (království vévody Svatopluka) “.

Reginonis Chronicon (Kronika Reginona)

(876): „regna Sclavorum (království Slovanů)“, (880): „in regis Sclavorum (v královstvích Slovanů)“, (890): „Arnulfus rex concessit Zuendibolch marahensium Sclavorum regi ducatum Behemensium...eo quod illi antequam in regni fastigio sublimaretur... (král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů, vévodství Čechů... než byl povýšen do hodnosti království...)“ (890): „cum regnum Marahensium (do království Moravanů)“, (894): „Zuentibolch rex Marahensium Sclavorum (Svatopluk, král moravských Slovanů)“.

Widukindi Monachi Corbeiensis Zrum Gestarum Saxonicarum (Saské dějiny korvejského mnicha Widukinda)

(Lib. I XIX): „Centupulcho regi Marorum (Svatopluka, krále Moravanů)“.

Annales Hildesheimenses (Letopisy hildesheimské)

(855): „contra Ratzidum regem Marahensium (proti Rostislavovi, králi Moravanů)“, (864): „Ratzidum regem Marahensium (Rostislava, krále Moravanů)“.

Annales Weissemburgenses (Letopisy wissembourské)

(855): „contra Ratzidum regem Marahensum (proti Rostislavovi, králi Moravanů)“, (864): „Ratzidum, regem Marahensium (Rostislava, krále Moravanů)“.

Annales Ottenburani (letopisy ottobeuernské)

(855): „contra Ratzidum regem Marahensium (proti Rostislavovi, králi Moravanů)“ (864): „Ratzidum regem (krále Rostislava)“.

Annales Altahenses maiores (Altajské letopisy větší)

(855): „contra Raziím regem Marahensium (proti Rostislavovi, králi Moravanů)“

Annales Lamberti (Letopisy Lambertovy)

(855): „contra Ratzidum, regem Marahensium (proti Rostislavovi, králi Moravanů)“, (864): „Ratzidum, regem Marahensium (Rostislava, krále Moravanů)“.

Cosmae Pragensia Chronica Boemorum (Kosmy pražského kronika Čechů)

( I 10): „sub temporibus Arnolfi imperatoris et Zuatopluk eiusdem Moravie regis (za časů císaře Arnulfa a Svatopluka, krále téže Moravy)“, (I 14): „Eodem anno Zuatopluk rex Moravie (téhož roku Svatopluk, král Moravy)“.

Presbyteri Diocleatis Regnum Sclavorum (Letopis popa Dukljanina Království Slovanů)

(IX): „Regnate vero rege Svetopeleko (za vlády krále Svatopluka)“, „transiens per regnum regis Svetopelek (procházel královstvím krále Svatopluka)“, „rex Svetopelek (král Svatopluk)“. „post haes Svetopelek rex iussit (nato král Svatopluk poručil)“, „regis Svatopelek (krále Svatopluka)“.

Annalista Saxo (saský letopisec)

(855): „contra Ratzidum Marahensium regem in Morawiam (na Moravu proti Rostislavovi, králi Moravanů)“, (860): „Siguidem Marahensium regna ingressus (vpadl totiž do království Moravanů)“, (876): „regna Sclavorum (království Slovanů)“, (880): „in regis Sclavorum (v královstvích Slovanů)“, (890): „Arnulfus rex Zuendibolh Marahensium Sclavorum regi ducatum Boemiae concessit (Král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi moravských Slovanů, vévodství Čechy)“, (893): „Zuendibolh rex Marahensium Sclavorum (Svatopluk, král moravských Slovanů) “, „Regnum Zuendebalchi (Svatoplukovo království)“.

Annales Gradicenses (Letopisy hradišťské)

(894): „Zuatopluk predictus rex Moravie (řečený již král moravský Svatopluk)“.

Annales Magdeburgenses (letopisy magdeburské)

(860): „Siquidem Marahensium regna ingressus (Když totiž vpadl do království Moravanů)“.

Notae de episcopis Pataviensibus (Záznamy o pasovských biskupech)

(MGH SS XXV 624) „auxilio Zwentenwaldi regis Moravorum (s pomocí krále Moravanů Svatopluka)“.

Dalimilova kronika

(24) Ot Svatopluka, krále moravského): „kako jest koruna z Moravy vyšla…Král Svatopluk da sě ciesařovi poznati…V krátcě králi Svatoplukovi žena snide“.

Cronica Przibiconis dicti Pulkaua (Kronika Přibíka, zvaného Pulkava)

(FRB V 16): „induccione Swatopluk, Morauie regis (z návodu krále Moravy Svatopluka), „cui regi Morauie temporibus illis dux Bohemie suberat (tomuto moravskému králi v oněch dobách vévoda český podléhal)“ „et eratcaput regni Moravie civitas Welegradensis (a hlavním městem Moravského království bylo město Velehrad)“, „rex Swatopluk (král Svatopluk), „Ipse vero rex Swatopluk (Vpravdě sám král Svatopluk)“, „per totum regnum Morauie (na celé království moravské)“, „Swatoplucum, regem Morauie predictum et totum regnum Morauie (Svatopluka, zmíněného krále Moravy, a celé království moravské)“, „Postquam prefatus rex, filip dicti quondam Swatopluk, regis Moravie (Shora uvedený král, syn řečeného kdysi Svatopluka, krále Moravy)“, „regnum suum Moravie (své Moravské království)“, „regnum Moravie (Moravské království)“, „regnum et archiepiscopatus Moravie (království i arcibiskupství moravské)“, „Quod tamen regnum Moravie (Přece však Moravské království)“, „de regno Moravie (z království Moravského)“, „temporibus Swatopluk, ultimo regis Moravie, ad regnum Moravie pertinebant (za časů Svatopluka, posledního krále Moravy, náležely ke království Moravskému)“, „quondam regnum Moravie (kdysi království Moravské)“, „temporibus quondam Swatopluk, ultimo regis Moravorum (kdysi za časů Svatopluka, posledního krále Moravanů)“, „regno prefato rege Moravie (zmíněného království krále moravského)“, „ad regnum Moravie (k Moravskému království)“, „ex Moravie regnum et eiusdem regni (bez králů moravských a onoho království)“, „ad regnum Moravie pertinebant (náležely k Moravskému království)“.

Annales Bohemici (Letopisy české)

(887): „Arnolfus, Filip Karomanni, rex Romanorum, concessit Zvatopluc, regi Morauie, compatri sou, ducatum Bohemie (Arnulf, syn Karlomanův, král římský, postoupil Svatoplukovi, králi Moravy, a svému kmotrovi vévodství české)“.

Auctarium Mellicense (Auktárium melcké)

(890): „Arnolfus rex concessit Zuatopluk regi Moravie compatri sou ducatum Bohemie (Král Arnulf postoupil Svatoplukovi, králi Moravy, svému kmotru, vévodství Čechů)“, (894): „Zuatopluk rex Moravie (Svatopluk, král Moravy)“.

Granum catalogi praesulum Moraviae (Jádro katalogu biskupů moravských)

(63): „anno domini 886 Swatopluk senior rex Moravie (Léta Páně 886 Svatopluk starší, král Moravy)“, (64): „Eodem anno Deo devotus rex Swatopluk senior (Téhož roku Bohu oddaný král Svatopluk starší)“, „ipsius regis Swatopluk (samotného krále Svatopluka)“, „of rebellionem regis Swatopluk (pro vzpouru krále Svatopluka)“, „regnum Moravie (moravské království)“, „regni Moravie (moravského království)“, „regnum Moravie Swatopluk regi restitutum fuit (Království moravské bylo navráceno králi Svatoplukovi)“ (66): „temporibus Swatopluk regum Moravie (za časů Svatopluk(ů), králů Moravy)“.

Augustini Olomucensis Episcoporum Olomucensium series (Augustin Olomoucký seznam olomouckých biskupů)

(I): „inde Swatoplukum Moravorum regem (potom Svatopluka, krále Moravanů)“.

Aeneas Sylvius Picollomini Historia Bohemica (Dějiny české Aenea Sylvia Piccolominiho)

„Caput regni civitas Volegradensis. Sutocopius regum penultimus, quum aliquandiu feliciter regnasset (V čele království stála obec velehradská. Svatopluk, předposlední z králů, vládl nějakou dobu šťastně)“ „Rex ego Moravorum (já, král Moravanů) “, „regnum Moraviae (moravské království)“.

Ioannis Aventini Annales Boiorum (Letopisy Bavorů od Jana Aventina)

(IV, IV 15): „... et Moemarum regulos Moravorum (... a Mojmírovi, králům moravským)“, (IV, XIV 7): „ad Ratisolaum regem Moraviae (k moravskému králi Rostislavovi)“, (IV, XIV 40): „ad Ratislaum Moraviae regulum (k Rostislavovi, králi Moravy)“, (IV XIV 43): „Ratislaus, Venedorum regulus (Rostislav, král Venedů), (IV XVI 3): „transito regnum Ratislai (projde královstvím Rostislavovým)“(IV XVI 40): „Adlere oratores Sclavorum, Suatebogi Moraviae reguli et Boiemorum (byli přítomni poslové Slovanů, totiž krále Moravy Svatopluka a Čechů)“ (IV XIX 14): „Suatebogus, Moraviae regulus (král Moravy Svatopluk)“ (IV XX 13): „Moraviae regulo Suatebogo (moravského krále Svatopluka)“ (IV XX 15): „Suatebogo postea Moraviae regulo (Poté Svatoplukovi, králi Moravy)“, (IV XX 17): „Suatebogus se regem appellat (Svatopluk se prohlásí králem)“, (IV XX 49): „ad Moravos et eorum regulum Moemarum transfugit (přeběhl k Moravanům a k jejich králi Mojmírovi)“.

Ibn Rusta, Kniha vzácných drahokamů

„Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Tento král vlastní nejlepší koně… jejich král vybírá každoročně dávky…“.

Perská kronika Země světa

„O zemi Slovanů. Císař (padšáh) Slovanů se nazývá Svatopluk A potravou císaře je mléko. Zimu tráví v chatách a hradech. Podle víry považují za svou povinnost sloužit císaři. Ch.r.dáb je velké město a sídlo císaře“.

Ibn Mahmud Gardízí, Okrasa historie

„Jejich vládce si klade na hlavu korunu a všichni ho poslouchají a konají podle jeho příkazů. Svého nejvyššího vládce nazývají Svatopluk.“

Literatura

• BARTOŇKOVÁ Dagmar, HAVLÍK Lubomír, MASAŘÍK Zdeněk, VEČERKA Radoslav: František, Dr.: Magnae Moraviae Fontes Historici, Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2008
• Lubomír Emil Havlík, Kronika o Velké Moravě, Brno: Jota, 1993