MORAVA

Hrad Sehrad – Engelsberk (Tetov, Sehradice)

Zřícenina hradu Engelsberk, později nazývaného Sehrad, je položen na jednom z jižních výběžků Vizovické vrchoviny zvaném Vala ve výšce 561 m n. m. v katastru obce Horní Lhota.

Přístupová cesta vedla z Tutkovského sedla mezi Horní Lhotou a Zádveřicemi. Je to dodnes nejpřístupnější trasa z místa, kde dnes stojí hájovna.

Popis lokality

Zbytky rozsáhlého hradu zabírají poměrně výhodnou polohu na protáhlém hřbetě ostrožny téměř ze všech stran chráněné příkrými srázy, ostrožna je přístupná pouze ze západní strany. Nejvýchodnější konec ostrožny zaujímá vlastní obdélníkové hradní jádro o rozměrech 35 x 20 m. Dodnes jsou rozpoznatelné zbytky obvodové hradby z tzv. řádkového zdiva, tj. stavěného v pravidelných vrstvách z lomového kamene a spojeného ne příliš kvalitní maltou. Ze severní a východní strany k hradnímu jádru přiléhala ve vzdálenosti necelých deseti metrů parkánová hradba.

Přístup k hradnímu jádru chránilo shodně orientované a i rozměrově téměř shodné, dokonce o málo širší předhradí. Na rozdíl od hradního jádra však archeologický průzkum neprokázal zděnou architekturu ve vnitřním prostoru předhradí.

Hradní jádro i předhradí jsou obehnány mohutným sypaným valem, na západní straně dosud 3 metry vysokým. Vyvýšeniny na severní straně napovídají, že opevnění valu bylo posíleno obrannými věžemi.

Pozoruhodným a na východní Moravě ojedinělým obranným prvkem je soustava pěti ve vzdálenosti cca 10 metrů za sebou navršených valů, oddělených hlubokými příkopy.

Historie

Hrad byl postaven krátce po polovině 13. století. Zcela jistě stál již roku 1261. K tomuto letopočtu se hlásí listina, jejíž vznik je ve skutečnosti pozdějšího data, tzv. falzum zakládací listiny vizovického kláštera Rosa Mariae – Smilheimu. V ní se píše o pomezním bodě pozemků darovaných klášteru na hoře, na níž stojí hrad Engelsberk („substus castrum dictum Engelsperk, et substus montem, in quo illud castrum est situm“).

Hrad byl stále biskupským lénem, jehož držitelé, zpravidla příslušníci nižšího stavu, vystupovali jako biskupovi správcové. Držitelé hradu často páchali škody panství vizovického kláštera. Ve stížnosti tamního opata papeži na sídlo loupeživých rytířů z roku 1361, kde přímo jmenuje jejich majitele bratry "Iessek et Staschek fratres de Ingraditz (Zhragitz), tedy Ješek a Stašek, bratři ze Sehradic)", se poprvé setkáváme s novým názvem hradu.

Pod názvem Engelsberk se hrad naposledy připomíná roku 1375. V roce 1380 se setkáváme s dalším názvem hradu Engelswald. Na přelomu 14. a 15. století však začíná převládat název Sehradice, přenesený na původní název Engelsberk. Ve zprávách k roku 1518 se již hrad uvádí jako opuštěný.

Pojmenování hradu Sehrad, používané dodnes, má původ v německém přepisu názvu Sehradice jako Zehrad. V této německé podobě vytrval až do 19. století.

Pověst

Asi 50 metrů před soustavou valů byla vybudována umělá vodní nádrž opředená pověstí zaznamenanou E. Peckem. Podle ní v tomto jezírku topil vodník selata.

Literatura

• Kohoutek Jiří: Hrady jihovýchodní Moravy, 1995 Zlín, str. 27 - 28.
• Nekuda Vladimír: Vlastivěda moravská - Zlínsko, 1995 Brno, Zlín str. 583 - 586.

Jiné zdroje

• Stálá expozice Hrady jihovýchodní Moravy na hradě v Malenovicích u Zlína.