Josef Schreier (* 2. 1. 1718 Dřevohostice, † ?), moravský barokní hudební skladatel chrámové hudby a lidových operet, nejvýraznější kantor Moravy druhé poloviny 18. století.
Hledání informací o životě Josefa Schreiera, do něhož se pustil profesor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně PhDr. Jan Trojan, CSc. (1926), muzikolog, odborník na českou a moravskou barokní hudbu, připomínalo spíše napínavou detektivní pátrací akci. Poprvé se Schreierovo příjmení bez udání křestního jména vynořuje v literatuře u Josefa Jungmanna. Podle stručné zprávy v Historii literatury české, která vyšla v roce 1825 „školní učitel Schreier okolo roku 1760 několik operet v hanáckém nářečí s hudbou vyhotovil, kteréž v moravských klášteřích provozovali. Jedna dána jest ve Vídni v domě knížete Kaunitz-Rittberka od vlastencův, ale tiskem nevyšla. V jedné árii, které zpívá Hanák, jakosti Hanáka živě se vypisují“. Další heslo v Československém hudebním slovníku osob a institucí, svazek II. 1965, přineslo zavádějící informaci o jeho rodišti v Hustopečích s hypotetickým datem narození kolem roku 1739: "Narozen kolem roku 1739 v Hustopečích, zemřel...(?)". Jistý Josephus Ferdinandus Schreier je zaznamenán v pramenech jako dítě Ondřeje a Marie Anny. Synek vystudoval v Olomouci na kněze a působil pak na farách v Zaječí, v Perné a v Mikulově, kde také zemřel. Dva údaje nedovolovaly ztotožnit mikulovského Josefa Ferdinanda s kantorem uvedeným v hudebním slovníku. Jde v prvé řadě o jeho kněžské povolání, neboť byl učitelem. V druhé řadě jde o údaj o německé národnosti - Germanus, který doprovází jeho jméno v rukopisném katalogu kněžstva olomoucké diecéze. Profesor Trojan pátral dál. Heslo Schreier se vyskytuje i v jedné slovenské bibliografii: Norbert Schreier, slovenský filosof, skladatel a teolog, narozený 29. dubna 1744 v Běloticích na Moravě, zemřel 24. října 1811 ve Štiavnici. Působil u nitranském biskupa a potom vyučoval filosofii v Kološváru, ke konci života byl rektorem ve Štiavnici. Patřil k hudebně nejvzdělanějším bernolákovcům na Slovensku, na něž měl silný vliv. V púchovském archivu jsou jeho skladby. Žádné Bělotice na Moravě se však v seznamu obcí ani na internetu nevyskytují. Profesor Trojan se obrátil až do Budapešti na provinciální archiv piaristů s dotazem na člena piaristické řehole, který byl na sklonku života rektorem koleje v Banské Štiavnici. Zpráva z Maďarska praví: "Úplné jméno zmíněného je Joannes Norbertus Schreier. Joannes je jeho křestní jméno, jméno Norbertus přijal, když vstoupil do našeho řádu v Kecskemétu v roce 1767, a od té doby ho nazývají jedině tímto jménem. Narodil se dne 29. dubna 1744 in Bilovicz in Moravia. Bělotice je tedy buď chyba v rukopisu nebo chyba tisku. Jeho otec byl Josef Schreier, matka Anna Burešová. Otec byl správcem u hraběte Rottala v Holešově. Svá filosofická a teologická studia absolvoval v Nitře. Později byl v našem řádu profesorem logiky, matematiky a etiky, potom profesor teologie orientálních jazyků a Svatého Písma. Jako novic magister musicae. Zemřel 24. října 1811 v Banské Štiavnici." Tato zpráva posunula celé pátrání o notný kus dál. Když profesor Trojan zjistil, že v Markrabství moravském se nachází celkem devět Bílovic, zaměřil se především na Bílovice na Uherskohradišťsku, protože byly nejblíž Holešovu, kde otec Jana Norberta pracoval. Po náročném vyhledávání v matrikách byl konečně nalezen správný údaj: 26. dubna 1748 se v Bílovicích narodil a příštího dne byl pokřtěn Joannes Phillipus Jacobus, jehož otec Josef Schreier je toho času školní rektor v místě, matka se jmenovala Anna. Rodiče měli svatbu před osmi lety v Bílovicích: mládenec Josef pocházel z městečka Dřevohostic, toho času působil jako rektor v Bílovicích, a Anna rozená Burešová byla poctivá panna z Bílovic, dcera zemřelého bílovického rektora. Během osmnácti let měli manželé dvanáct dětí. Mezi nimi i Jana Filipa Jakuba, který později přijal řádové jméno Norbert. Profesor Trojan tedy získal základní údaje o dětech bílovického kantora a jeho ženy a snažil se najít další údaje o rodině Schreierových v Bílovicích, jediném to ověřeném kantorově působišti, v rozmezí tam strávených dvou desetiletí. Ve školní kronice profesor Jan Trojan žádné údaje nenašel. Ve fondu základní školy v Bílovicích se nachází pouze záznam z roku 1754 o tom, že správcem tady byl právě Josef Schreier. Trochu víc toho našel v matrikách, v nichž vypátral záznamy, s kým se Schreierovi v Bílovicích stýkali. Mimo jiné i zmínku, že sami šli za kmotry několika dětem, mezi nimi i opuštěnému chlapci z Napajedel. Po roce 1760 jméno Schreier z bílovických matrik mizí. Rodina se odstěhovala neznámo kam. Snad na Slovensko, možná do obce Modra u Bratislavy, ale doklady chybějí. Vrcholná léta Josefa Schreiera a také závěr jeho života zůstávají zahaleny tajemstvím. Jméno Josefa Schreiera i jeho skladatelská činnost upadly v zapomnění. Další skoupé záznamy už o žádných operách ani operetách nepíší, ale zmiňují se o chrámových skladbách. Kromě nich se Schreierovi připisují dvě zpěvohry, které měly patřit k prvním zpěvohrám v českém jazyce v historii našeho divadelnictví. Tyto údaje ovšem příliš přesvědčivé nebyly. Nicméně na základě klopotné mravenčí práce se podařilo sestavit obraz života této výrazné moravské hudební osobnosti.
O životě z raného mládí v rodných Dřevohosticích informace v podstatě chybí. Jedinou dosud nalezenou informací vztahující se k rodišti je zápis v křestní matrice Dřevohostic, že 2. ledna 1718 byl pokřtěn Joseph Cirillus Schreyer, rodiče Johann Georg Schreyer a Barbara Elisabetha. Kmotři: otcův jmenovec Joann Georg Schreyer a Lydmilla Hržihowa (Ludmila Říhová). Tedy Josefův otec Jan Jiří Schreier se oženil s Alžbětou Tělepovou, rodem z Dřevohostic a dne 2. 1. 1718 se jim narodil syn Josef. Další informací je až onen již zmíněný zápis z matriky obce Bílovice u Uherského Hradiště, že 13. června 1740 mládenec Josephus Schraier z Dřevohostic, nyní místní rektor, si bere za manželku pannu Annu, dceru zesnulého Mikuláše Bureše, dřívějšího rektora. Tímto sňatkem si tedy Josef ve svých 22 letech zajistil místo učitele a správce chrámové hudby a zpěvu, tedy kantora. Manželé měli dvanáct dětí, z nichž některé se nedožily dospělého věku. Manželé Schreierovi byli často také kmotry při křtu dětí svých soudsedů, dětí ze zámožnějších rodin obce i sirotků. Podle „Historie literatury české“ Josefa Jungmanna z roku 1825 moravský učitel Schreier zkomponoval kolem roku 1760 několik operet v hanáckém nářečí. Po roce 1760 se záznamy o Josefu Schreierovi z bílovické matriky odmlčely. Na Slovensku však byly v nedávné době objeveny další záznamy o skladbách Josefa Schreiera, které by mohly prokázat, že v tehdejších Uhrách později žil a pravděpodobně i zemřel.
Jeden z jeho synů Jan po vstupu do piaristického řádu přijal jméno Norbert (1744-1811). Stal se významným slovenským filozofem, skladatelem a teologem, rektorem piaristického gymnázia v Banské Štiavnici, byl jedním z významných činitelů slovenského národního obrození.