MORAVA

Lid bez znalosti své historie, původu a kultury je jako strom bez kořenů (Marcus Garvey, jamajský novinář a podnikatel 19. a 20. stol.)

Mylný mýtus o zániku Velké Moravy ze dne na den

Mýtus o zániku Velké Moravy ze dne na den je mylný. Byl to postupný proces již od roku 895, kdy Čechové jako první utekli ze společného státu pod křídla Franků. V polovině července 895 přišla do Řezna ke králi Arnulfovi na obecné shromáždění všechna knížata Čechů v čele s předáky Spytihněvem a Vitislavem. Podle fuldského letopisce je Svatopluk násilím odloučil a vytrhl z moci Bavorů. Čechové byli Arnulfem důstojně přijati rukou dáním se smířeni podřídili Arnulfově královské moci.

Když Pečeněhové napadli Maďary a vyhnali je z území mezi Dněstrem a dolním Dunajem, Maďaři i s jejich vládcem Arpádem utekli na západ a hledali nové území k osídlení v povodí řek Timeš, Tutis, Maruše, Kriš a Tisa. V roce 896 Maďaři napadli Bělehrad. V Panonii začalo docházet k vzájemným srážkám mezi Maďary a Bavory a Arnulf svěřil Panonii s městem Mosaburkem svému vévodovi Braslavovi vládnoucímu ve Slavonii. Blatensko tedy po Svatoplukově smrti ovládl Arnulf.

Vánoce roku 896 trávil Arnulf v Öttingu u řeky Drávy. Tam jej navštívili poslové Moravanů a pod podmínkou zachování míru zhurta požadovali, aby nepřijímal vyhnance Moravanů.

V roce 897 Arnulf ve dvoře Salz vyslechl posly Srbů, kteří po odpadnutí Čechů od Moravy byli vlastně přinuceni přiklonit se k Arnulfovi též. V červnu Arnulf přijal na milost Svatopluka II. a jeho velmože, což vysvětluje zprávu z předchozího roku o vyhnancích. Když pobýval Arnulf v Řezně, přišli k němu vévodové národa Čechů, nabídli mu královské dary a žádali o pomoc jeho i jeho věrné proti nepřátelům Moravanům, od nichž byli často, jak se sami přesvědčili, velmi tvrdě utlačováni. Arnulf Čechům vyjádřil slova útěchy a poctil je darem. Po celý podzim se pak zdržoval v pohraničních oblastech na sever od Dunaje a řeky Řeznice, aby byl se svým vojskem připraven v případě potřeby pomoci Čechům.

V roce 898 vznikl velmi těžký rozkol a svár na život a na smrt mezi bratry národa Moravanů, totiž Mojmírem II. a Svatoplukem II. a jejich lidmi. Jako původce těchto rozepří byl usvědčen markrabě Aribo, který jednal z popudu svého syna Isanrika. Z toho důvodu byl Aribo dočasně zbaven úřadu, avšak brzy jej obdržel zpět. Arnulf, když se to dověděl, poslal svá markrabata Luitbolda a Aribona a své bavorské velmože na pomoc Svatoplukovi II., který se obrátil k Arnulfovi o pomoc.

V roce 899 ještě před nástupem jara vůdcové Bavorů vtrhli se silným vojskem na Moravu, co mohli, pustošili a Svatopluka II. a jeho lidi vysvobodili z města, kde byli uvězněni, a z milosrdenství je odvedli s sebou. Samotné město sežehli. mezitím Isanrik uplatňoval vůči Arnulfovi svou samovládu. Král Arnulf to nesl s nelibostí a protože již byl nemocen, nařídil napadnout z lodí město Mautern, kde Isanrik přebýval. Isanrik se postavil na odpor a došlo k obléhání. Odpor byl přemáhán a Isanrik donucen přesilou se vzdal. Cestou do Řezna byl Isanrik hlídán stráží, přesto utekl a uchýlil se k Moravanům a jejich králi Mojmírovi II. a s jejich pomocí získal zpět celou část království. Pod ochranou Moravanů byla potom Východní marka až do roku 901.

V roce 900 bavoři vtrhli do Království Moravanů přes Čechy, které si přibrali s sebou, a po tři týdny pustošili požáry vše, co mohli. Posléze se vrátili domů. Mezitím však Maďaři zpustošili celou Itálii a vrátili se touž cestou a zpustošili největší část Panonie. Poslali potom lstivě své posly k Bavorům žádajíce o mír, aby prozkoumali území. Znenadání však vpadli za řeku Enži s mocnou silou a napadli s největším vojskem bavorské království a zpustošili vše ohněm a pobili mečem v okruhu 50 mil. Ostatní Bavoři spěchali na pomoc, avšak Maďaři se to včas dověděli a vrátili se ke svým do Panonie. Mezitím však nějaká část jejich vojska vtrhla do Bavor ze severní strany Dunaje a pustošila krajinu. Jakmile se to dověděl Luitbold, vzal s sebou další Bavory a v doprovodu samého pasovského biskupa Richaria se přepravil přes Dunaj, aby Maďary pronásledoval. Při střetu s nimi zvítězil. Na straně Maďarů padlo nebo se utopilo 1200 bojovníků. Z Bavorů údajně padl jediný pronásledovatel na počátku střetu.

V roce 907 byla svedena bitva mezi Maďary a Bavory. Neúčast Moravanů však vůbec neznamená, že se stát zhroutil. Obzvláště když Widukindovy saské dějiny píší, že roku 908 vojsko Uhrů vedené Slovany způsobilo v Sasku mnoho strázně. Znamená to spíše spojenectví Moravanů a Maďarů. Moravu a její čtyři biskupy pak zmiňuje k roku 908 i pozdější List pasovského biskupa Pilgrima papeži Benediktovi VI. Volný průchod Maďarů Moravou také nevylučuje spojenectví Maďarů a Moravanů. Podle Jádra katalogu předních biskupů Moravy byl na moravském biskupském stolci biskup Slivestr mezi lety 925 až 944. V době maďarského nájezdu do Španělska roku 942 byl u Leridy zajat maďarský bojovník, který vypovídal, že na sever od sídel Maďarů leží město či země Morava.

Literatura

• Lubomír Emil Havlík, Kronika o Velké Moravě, Brno: Jota, 1993