MORAVA

Vzdát se minulosti vlastního rodu a národa a prodat ji za vstupenku do cirkusu moderního světa znamená navždy zmizet v propadlišti dějin (PaedDr. Jiří Jilík, moravský novinář, publicista, spisovatel, folklorista a romantický historik, 20. a 21. stol.)

Kostel svatého Michaela archanděla ve Starém Městě

Významná archeologická a církevní památka Starého Města.

Římskokatolický farní kostel sv. Michaela archanděla, pozdně románská stavba podélného typu z 1. poloviny 13. století. Původní kostel byl zaklenut, přestavěn byl roku 1734. Pod podlahou východní části kostela byla objevena část základů velkomoravské rotundy z poloviny 9. století.

Umístění

Kostel sv. Michaela archanděla stojí ve východním sektoru staroměstského hřbitova na území dnešního Starého Města v okrese Uherské Hradiště.

Historie

Písemné zprávy o existenci hřbitovního kostela se objevují ve 12. století, avšak bez uvedení patrocinia. V tu dobu se ještě jednalo o rotundu. V 1. polovině 13. století byla rotunda přestavěna velehradskými cisterciáky na větší sálový kostel s obdélníkovou lodí a pravoúhlým kněžištěm. Doba přestavby byla určena podle nálezu cihlových dlaždic vyrobených v kamenické huti cisterciáckého kláštera ve Velehradě. Patrocinium kostela zmiňuje až listina krále Přemysla Otakara II. vydaná v Plasích 15. října 1257 po dohodě s cisterciáckým opatem Jindřichem. Listina stanoví, že starší kostel svatého Jiří z nového královského města Hradiště se stává filiálním kostelem farního kostela svatého Michaela ve Veligradu (Starém Městě) a jeho patronem je velehradský klášter. Farní kostel svatého Michaela měl tedy v té době velmi významné postavení. Tuto výsadu pozbyl až v roce 1550, když velehradští cisterciáci prodali Staré Město sousednímu městu Uherskému Hradišti a postavení obou kostelů se prohodila.

V roce 1645, když Uherské Hradiště obléhala švédská vojska, vypálili Švédové celou ves a s ní samozřejmě i kostel. Bezmála jedno století trvalo, než zničený kostel povstal z trosek. V roce 1734 byl obnoven a přestavěn do dnešní podoby.

Velikost kostela odpovídá době jeho vzniku. Není tedy divu, že počátkem 20. století jeho kapacita přestávala dostačovat potřebám obyvatel. Proto v této době obec usilovala o obnovení farnosti a zahájení stavby nového kostela. Jednání o zřízení farnosti se vleklo několik desetiletí a k ustavení prozatímní farnosti došlo až 14. 2. 1939. Na okamžik, kdy se kostel svatého Michala stal opět farním, si museli Staroměšťané počkat dlouhá čtyři století, tedy až do roku 1951. Stalo se tak na základě dekretu Prof. PhDr. ThDr. Josefa Karla Matochy, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského, ze dne 7. 8. 1951.

Při archeologickém výzkumu kostela v roce 1962 došlo k narušení jeho statiky. V období kolem roku 1970 proto bylo přikročeno ke zpevnění stavby stažením ocelovými předpjatými pruty po celém obvodu. O šest let později, v roce 1976, když byla kompletně měněna střecha i s věžičkou, byla ocelovými profily a šrouby zpevněna též klenba lodi kostela i s kněžištěm.

Když v roce 1997 zasáhla Moravu velká povodeň, byla zatopena třetina zastavěné plochy Starého Města. Hladina rozlité řeky Moravy dosáhla téměř ke kostelu. Přestože vlastní kostel zatopen nebyl, došlo následkem vysoké hladiny spodní vody k podmáčení jeho základů a spodní části zdiva. To narušilo podpěrné sloupy kůru a propadla se podlaha. Opravy bylo využito k uskutečnění kontrolního archeologického průzkumu. Nad částí zachovalých základů velkomoravské rotundy a nadzemního zdiva rotundy byly namísto dlažby instalovány průhledné skleněné tabule a prostor pod nimi byl opatřen osvětlením, čímž došlo ke zviditelnění této části kulturní památky. Dne 25. 6. 1999 byl slavnostní bohoslužbou za účasti Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského, obnoven provoz kostela.

Archeologové konstatují, že kostel sv. Michaela archanděla je jediným místem v České republice, kde se s přestávkami koná liturgie nejméně 1100 let.

V těsné blízkosti kostela sv. Michaela archanděla, asi 20 metrů severním směrem, stojí hexagonální pozdně románská hřbitovní stavba, karner - kaple sv. Jana Křtitele, původně kostnice z poloviny 13. století.

Historie výzkumu

Mnozí badatelé a archeologové se na základě písemných zpráv z 12. století i na základě jiných nepřímých důkazů o existenci hřbitovního kostela z 11. a 12. století domnívali, že jde o původní velkomoravský kostel s patrociniem svatého Michaela, dokládající počátky křesťanství na Moravě. Jejich názor posílil nález hned tří vrstev starší chrámové dlažby v roce 1887, svědčící o značné letitosti stavby. Tento předpoklad naplno vyslovil staroměstský učitel a amatérský archeolog Antonín Zelnitius, když při stavební úpravě nalezl 13 zlomků pálených cihel antického typu a označil je za cihly římské. Předpoklad Antonína Zelnitia byl potvrzen při generální opravě venkovních omítek v roce 1958, když byla oklepána poškozená omítka po celém obvodu venkovního zdiva do výšky 1,2 metru. Ve zdivu kostela bylo nalezeno 106 kusů římských cihel a dalších 31 kusů zlomků vydalo šest archeologických sond vykopaných v okolí kostela. Nález téměř celé deskovité cihly s označením římské legie (LEG XIIII G ANT) v jedné ze sond již nenechával nikoho na pochybách o původu cihel z římské stanice Carnuntum na Dunaji, které byly původně stavebním materiálem archeology dosud neobjevené římské stavby v oblasti Starého Města (HRUBÝ, Vilém, 1965, s.184 -188), kterou místní obyvatelé velkomoravského Veligradu rozebrali a druhotně použili na stavbu rotundy. Římské cihly ve zdivu dnešního kostela jsou tedy po všech přestavbách použity již počtvrté.

V roce 1962 byl potvrzen předpoklad o velkomoravském původu lokality, když byla badatelským archeologickým výzkumem Viléma Hrubého objevena uvnitř chrámové lodi necelého čtvrt metru pod tehdejší dlažbou část zachovalých základů i nadzemního zdiva rotundy, u níž bylo použito lomového pískovce z Bílých Karpat. Původní sálový kostel s obdélníkovou lodí a pravoúhlým kněžištěm byl tedy skutečně postaven na místě zaniklé velkomoravské rotundy, která vyrostla zde na mírné vyvýšenině dominující okolní nivě řeky Moravy již v první polovině 9. století.

Antonín Zelnitius v areálu hřbitova předpokládal i knížecí palác, sídlo velkomoravského krále. Základy profánní stavby palácového typu skutečně objevil nedaleko kostela svatého Michaela při severní části západní hřbitovní zdi v roce 1965 opět jeho pokračovatel Vilém Hrubý.

Výzkumy z 80. let vnesly jasno do představ o mladohradištním (povelkomoravském) osídlení lokality. Byla odkryta studna, která byla po obvodu obložena kamennou vyzdívkou. Dále byly objeveny zbytky málo kvalitní maltové podlahy z další, nejspíš profánní (světské) stavby (přestože mohla sloužit jako obydlí kněze). Tato stavba se čtyřmi dvojicemi kůlových jam byla menší, než dříve objevený velmožský palác. Studna i menší profánní stavba byly porušeny příkopem ze 13. století a při jejich stavbě byl druhotně použit materiál ze zaniklých staveb z 9. stol. To určuje vznik těchto objektů do období 11. až 12. století (GALUŠKA, Luděk 1990, s. 130). Uvnitř menší profánní stavby objevil Antonín Zelnitius procesní kříž, který by mohl patřit ještě do 12. století.

Literatura

• Staroměstská výročí: Předběžné hodnocení výzkumu profánní kamenné architektury ve Starém městě "Na Dědině", s. 121-136, Brno, Uherské Hradiště 1990
• Pavel Bezděčka, Jiří Čoupek, Luděk Galuška, Miroslav Pojsl, Ludmila Tarcalová, Staré Město v proměnách staletí, Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, Staré Město: Městský úřad, 2000