MORAVA

Klášťov, pravěké a raně středověké hradiště

Nejvyšší hora Vizovických vrchů (753 m n. m.) v poloze s pomístním názvem „Zámčisko“, opředená pověstmi, s doklady prastarého osídlení v podobě rozsáhlého výšinného hradiště.

Popis

Vrcholové partii Klášťova dominuje skalisko Čertův kámen na nejvyšším bodě a studánka pod vrcholem. Po celém obvodu hradiska je patrný kamenný val, který na jižní straně neuzavírá prostor docela, ale podbíhá a přesahuje opačný konec valu a tvoří tak jakousi bránu krytou z boku oběma konci valů. Val má dodnes výšku přibližně jednoho metru, v severovýchodní části dosahuje výšky až tří metrů, zatímco v jihovýchodní části se ztrácí úplně. Obepíná plochu asi 2,1 ha ve tvaru trojúhelníka se zaoblenými vrcholy a s mírně zaoblenými stranami. Na jihovýchodní straně areálu jsou pozůstatky uměle vytvořené kamenné terasy s prohlubní nejasné funkce, jednu dobu považované za cisternu. Na terase se totiž nachází i několik dalších zahloubení. Terasy upravené kamenným dlážděním jsou v areálu hradiska celkem dvě.

Historie

Opevněné sídlo vzniklo na Klášťově zároveň s prvním intenzivnějším osídlením této hornaté části jihovýchodní Moravy cca před necelými 3 tisíci lety na přelomu pozdní doby bronzové a starší doby železné - halštatské přibližně v rozmezí let 900 - 750 př.n.l.. Již tehdy bylo obehnáno mohutným celokamenným valem navršeným z velkých na sucho kladených kamenů, širokým přes 3 metry, na čelní straně zpevněným dřevěnou konstrukcí.

Tuto lokalitu později využívali Slované. Klášťov byl nejvýše položeným velkomoravským hradištěm.

Lidové pověsti

Podle pověstí tu prý kdysi stával dřevěný hrad. Poslední bezdětný majitel měl údajně svůj majetek zakopat do země. Místní lidé se pak bezúspěšně pokoušeli poklad ze země vyzvednout. Poklad byl však střežen hady a štíry ukrytými v trouchnivějících troskách hradu. Poklad v noci „vartovali“ též černí psi se svítícíma očima a zdivočelý býk. Ani později se na Klášťov místní lidé příliš neodvažovali, neboť na Klášťově našel úkryt černokněžník, který tu žil osamoceně jako poustevník. Černokněžník byl celkem neškodný, pouze jeho zlatý „čagan“ zavěšený na vysoké jedli způsobil náhodnému poutníkovi ztrátu orientace.

O skupině kamenů na vrcholu Klášťova odedávna vypráví lidová pověst, že kameny tam donesl čert. Na jednom z nich je údajně otisk čertova ramene, hlavy a dokonce i kopyta. Na nedalekém návrší směrem k Pozděchovu zvaném Smolný vrch stával údajně zámek s jezírkem, do kterého byli pochováváni velcí hříšníci, aby nestrašívali na běžných hřbitovech.

Pověsti o tajemném Klášťově se samozřejmě dostaly i do sbírek pátera Františka Müllera, které v Pověstech z Vizovických hor převyprávěla Eva Eliášová.

Historie výzkumu

První ne příliš přesný popis lokality pochází z pera J. Kučery již v r. 1890 (ČVSMO VII). O dva roky později v r. 1892 se o lokalitě zmiňoval Eduard Peck (Okresní hejtmanství holešovské, 107), ovšem ve formě lidových pověstí.

Přesnější popis lokality podal Inocenc Ladislav Červinka v roce 1928 (Slované na Moravě a říše Velkomoravská, s. 91), který lokalitu interpretoval jako velkomoravské útočištné hradisko. Nalezl zde několik kamenných žernovů (které jsou uložené zřejmě v muzeu ve Valašských Kloboukách). Později se pod vlivem Emanuela Šimka přiklonil k názoru, že by se mohlo jednat o keltské hradiště. Tento chybný názor však nebyl potvrzen ani při pozdějších archeologických výzkumech. (Přesto po nějakou dobu figuroval v povědomí širší laické veřejnosti a dokonce i v některých turistických informačních materiálech.)

V roce 1968 vytvořil archeolog zlínského muzea Vít Dohnal nákres hradiska a provedl zde menší sondáž na ploše 1,5 x 2 m, kde v půlmetrové hloubce narazil na deset keramických zlomků, z nichž jeden pocházel skutečně z doby velkomoravské a zbytek patřil slezskoplatěnické fázi kultury lidu popelnicových polí z doby prvního osídlení hradiska.

V roce 1981 zde provedl archeolog PhDr. Jiří Kohoutek povrchový průzkum spojený s mikrosondážemi a získal obdobný počet keramických zlomků většinou z doby halštatské, ale i několik z doby slovanského osídlení doby velkomoravské (střední doby hradištní).

V roce 1982 na Klášťově Jindra Nekvasil z Archeologického ústavu Československé akademie věd v Brně našel ve vývratu padlého stromu část nádoby z období kultury lidu popelnicových polí doby halštatské.

Na základě dosavadního stavu bádání však i u dr. Kohoutka stále ještě převládal názor, že lokalita byla využívána spíše až v mladší době hradištní, i když možnost dřívějšího slovanského osídlení dr. Kohoutek nevylučoval. Do té doby však chybělo více důkazů. Osídlení střední doby hradištní se nepovažovalo za dostatečně spolehlivě prokázané. Názory na stáří lokality tak stále kolísaly mezi střední a mladší dobou hradištní. Novodobá rozsáhlejší výzkumná akce této tajemné hory, podnícená amatérským nálezem z roku 2003, proběhla v květnu 2005 na popud starosty obce Vysoké Pole Josefa Zichy, v jejímž katastru lokalita leží. Ve dnech 8. - 11. 5. geodeti Ústavu archeologické památkové péče Brno nově zaměřili lokalitu a ve dnech 23. - 27. 5. archeolog PhDr. Jiří Kohoutek provedl několik zjišťovacích sond menšího rozsahu v jihovýchodní části hradiska. Na to, že tato lokalita není příliš dobře dostupná, byly objevy značně překvapivé, šokující zejména množstvím hromadných skladů – tzv. depotů. Pozoruhodný byl dosud nevídaný depot v podobě 51 předmětů ukrytých pod žernovem. Z dalšího výzkumu bylo získáno dalších více jak 100 železných předmětů, nástrojů, zbraní i ozdob z doby halštatské (např. součásti výbavy jezdecké bojovnické družiny), dále předměty charakteristické pro dobu velkomoravskou. Nechyběly ani kousky velkomoravské keramiky, zdobené charakteristickou vlnicí. Tím bylo definitivně potvrzeno velkomoravské osídlení lokality.

Archeolog dr. Kohoutek se domníval, že Moravané tuto lokalitu využívali jako kultovní místo a železné předměty představovaly oběť bohům. Ve vzdálenosti cca 20 km jihozápadně od Klášťova se totiž vyskytuje několik slovanských pohřebních mohyl zhruba na čáře Luhačovice - les Obora, Rudimov - trať Kamenná, Bojkovice - trať Hradská. Další mohyly byly objeveny poblíž Tichova asi 5 km jihovýchodně od Klášťova. Podle dr. Jiřího Kohoutka by mohlo jít o první kultovní místo starých Slovanů na území Moravy a Čech z období před nástupem křesťanství. Podle jeho názoru hora mohla mít významný sakrální účel, předpokládal, že byla zasvěcena bohu hromu, bouře a ohně, což by měl být Perun. Kultiště však nalezeno nebylo. V pozdějších tradicích údajně neměla hora nejlepší pověst. Podle názoru dr. Kohoutka se církev snažila potlačit staré pohanské kulty, a tak horu zasvětila ďáblu. Tak zdůvodnil existenci četných pověstí o výskytu čertů a dalších nadpřirozených temných sil, podle nichž není radno Klášťov navštěvovat v kteroukoliv denní nebo noční dobu.

Vzhledem k tomu, že pohanští předkové obětovali symbolickou část úrody nebo úlovku jako úlitbu a těžko předpokládat, že se zbavovali všeho, zvláště výrobních prostředků nutných pro přežití, prozaičtější a pravděpodobnější variantou se jeví využití hradiska coby ideální zásobárny materiálu k obchodním účelům nebo jako vhodného úkrytu na tu dobu cenných předmětů v době nebezpečí. Způsob uložení železných nástrojů a suroviny, které byly překryty plochým předmětem, např. žernovem, plochým kamenem nebo mělkou mísou, spíše napovídá, že předměty měly být znovu nalezeny. Na Slavičínsku, Bojkovicku a Luhačovicku se totiž vyskytovala naleziště poměrně chudé železné rudy – pelosideritu, získání železa tedy nebylo jednoduché a bylo velmi pracné. Tato oblast byla i oblastí severní větve obchodního spojení Pomoraví s Povážím. Nedaleko Klášťova směrem na severozápad v trati Padělky u Chrastěšova byly objeveny středohradištní objekty patrně výrobního charakteru, související s úpravou železné rudy nebo jejím následným zpracováním.

Na základě překvapivých nálezů byla o rok později provedena další důkladnější sondáž v roce 2006. Bylo dokončeno geodetické zaměření lokality pracovníky Ústavu archeologické památkové péče Brno. Vlastní sondážní výzkum proběhl ve dnech 5. 6. až 17. 9. Celkově i s depotem z předchozího roku dosáhl počet celkově nalezených železných předmětů na Klášťově v roce 2006 počtu přes 400 kusů jednotlivých exemplářů.

Druhá etapa zjišťovacího výzkumu, zaměřená na dokončení sondáží, pokračovala ve vnitřním areálu hradiska v průběhu června až srpna 2007. Byly objeveny 4 nové depoty, největší z nich obsahoval 40 železných předmětů, mezi nimiž byly většinou zastoupeny zemědělské i jiné druhy nástrojů. Celkový počet depotů dosáhl desítky a počet jednotlivých železných předmětů přesáhl v roce 2007 již 700 exemplářů.

V započaté práci dr. Kohoutka pokračuje PhDr. RNDr. Jana Langová a Ivan Čižmář, který nalezl dalších asi 300 nejrůznějších kovových předmětů. Preventivním archeologickým průzkumem hradiska Klášťov v roce 2009 se podařilo vyzvednout a geodeticky zaměřit přes 200 železných předmětů ze středohradištního období. Byly vyzvednuty také starší předměty ze slezskoplatěnické fáze kultury lužických popelnicových polí.

Jedinečné archeologické objevy z doby starých Slovanů jsou tedy zastoupeny téměř tisícovkou železných předmětů zahrnujících nejrůznější typy nástrojů či součásti výstroje jezdce a koně, především však nález celkově více než deseti depotů, obsahujících často unikátní výrobky ze železa (koňská udidla, třmeny tauzované stříbrem, sekerovité hřivny používané jako platidla, sekery včetně bradatic, kosy, radlice, ostruhy, pily, hroty oštěpů, hroty šípů, klíče, zlomky petlic, kování vědérek a věder, závěsná kování, ocílky, krojidla, vrtáky, kladivo, kovářské kleště, klín či průbojník, motyka, osníky, nože, srpy, zlomek čepele nějaké zbraně, snad meče, výhňové lopatky, misky slezského typu v neobvykle velkém množství 34 ks, překvapivý byl také nález 90 cm dlouhé obouruční pily a kosy), olověné přesleny, pozoruhodný je též nález olověného ingotu. Zajímavostí je i nález kamene svoru s čočkami polodrahokamů, pocházející z Jesenicka. Počet kovových předmětů přesáhl tisícovku. To vše představuje největší soubor depotů z doby velkomoravské, který se kdy našel na území Moravy, Čech, Slovenska i okolních zemí.

Převážná většina nálezů je podle archeologa dr. Jiřího Kohoutka datována od konce osmého do zhruba poloviny devátého století. Další nálezy jsou z nejstarší doby železné. Z doby halštatské je to amfora, zdobená na tuhovaném povrchu charakteristickým žlábkováním. Byl odkryt také bronzový depot čítající 15 náramků s rytou výzdobou. Ojedinělý byl nález menšího bronzového srpu a bronzová sekerka s tulejkou a ouškem. Jedná se o vůbec první bronzové předměty známé z této lokality.

Tyto svého druhu výjimečné nálezy zařadily tento valašský kopec mezi nejvýznamnější, ale zároveň i nejvíce záhadné lokality spojené s velkomoravským obdobím v celém středoevropském prostoru. Převratné výsledky výzkumů posledních let tak přinesly zcela nové a závažné poznatky o historii jižního Valašska v rámci širšího kontextu východní Moravy. Proto se lokalita i s jejími nálezy oprávněně stala objektem zvýšené pozornosti sdělovacích prostředků.

Archeologický průzkum zatím nenarazil na známky obytných stavení ani na pohřebiště či jednotlivé hroby, není tedy jasné, zda lokalita sloužila jako obydlený prostor nebo pouze k rituálním nebo skladovacím účelům či jako pouhé útočiště v době nebezpečí vojenského napadení nepřítelem. Slovanské osady s pohřebišti ale s určitostí existovaly v nezanedbatelném množství zejména na jižní straně od hřebene Vizovických vrchů na Slavičínsku (Lipová, Nevšová, Rudimov). Totéž se týká i sídlišť nebo pohřebišť období pozdní doby bronzové a počátku doby železné jihozápadně od Klášťova (Sehradice, Slopné), jižně od Klášťova (Vlachovice, Štítná nad Vláří) nebo jihovýchodně od Klášťova (Tichov, o kus dále pak Sidonie).

Kříž na Klášťově

Od nepaměti mohli Valaši hospodařit se dřevem ve Vizovických vrších, což mírnilo jejich těžký život na neúrodných kotárech. V r. 1582 jim toto právo na věčné časy potvrdila majitelka Vizovického panství Anna Kropáčková z Nevědomí. Po její smrti se toto právo začalo porušovat a v r. 1766 se začalo s vytyčováním dříve neexistující hranice panství, což mělo pro Valachy znamenat definitivní konec volného hospodaření s dřívím. Nespokojení poddaní reagovali vykopáním hraničních kamenů. O rok později 15. 8. 1767 se započalo s opětným osazováním hraničních kamenů, tentokrát již za účasti armády. V místě prvního kamene se shromáždilo několik set Valachů a došlo ke střetu a ke střelbě do davu. Na zemi zůstalo ležet několik zraněných a 4 mrtví Valaši. V roce 1772 došlo ke konečnému vytyčení hranice za asistence posíleného vojska a pro jistotu i felčara. Dříve „nerozdílné hory vizovské“ byly tímto definitivně rozděleny mezi jednotlivá panství Zlínské, Vizovické a Světlovské. Na paměť krvavého odboje, jehož vůdci byli žalářováni a na druhé straně byl Marií Terezií sesazen uherskohradišťský hejtman, byly stavěny na hřebeni Vizovických vrchů kříže. Torzo kříže bylo před desítkami let nalezeno na Klášťově a jeho stopa mizí v hospodě v Ústí na Vsetínsku. V roce 2000 muzejní spolek Vlachovice a farnost v Luhačovicích u příležitosti milenia obnovily ztracený kříž na Klášťově. Na základě někdejší domněnky archeologa PhDr. Jiřího Kohoutka o sakrálním významu Klášťova, která však dosud nebyla potvrzena, někteří nevzdělanci pletoucí si nedoloženou hypotézu s důkazem vzali tuto teorii jako hotovou věc. Ve druhé dekádě 21. století jistý vandal ze skupiny romantických vyznavačů pohanství, kteří si říkají Slované, si horu Valachů mínil přivlastnit a železný kříž s železnou pravidelností uřezával. S železnou pravidelností byl muzejním spolkem ve Vlachovicích kříž opět obnovován.

Literatura

• Kohoutek Jiří: Klášťov 2006 - Hradisko kultury popelnicových polí, významná velkomoravská lokalita jižního Valašska – závěrečná zpráva
• Kohoutek Jiří: Vysoké pole (okr. Zlín) – Klášťov – zjišťovací výzkum hradiska - výroční zpráva 2007, Ústav archeologické památkové péče Brno
• Hlavica Michal: Raně středověké kultovní aktivity na vrchu Klášťov a jejich odraz v archeologických pramenech a ústní lidové slovesnosti (bakalářská diplomová práce), 2009, MU Brno
• Čižmář Ivan: Vysoké Pole (okr. Zlín) Klášťov - archeologický průzkum, výroční zpráva 2009, Ústav archeologické památkové péče Brno, 2010 Brno
• Nekuda Vladimír: Vlastivěda moravská – Zlínsko, 1995 Brno, Zlín, str. 115 -116, 131-146 Eliášová Eva: Pověsti z Vizovických hor, 1991 Zlín, str. 11

Jiné zdroje

• Přednášky RNDr. PhDr. Jany Langové v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně ve dnech 6. 10. a 3. 11. 2010.
• Výstava Klášťov – hora čarodějů, Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, 9. 9. až 21. 11. 2010.
• Informační tabule naučné stezky na Klášťově.