MORAVA

...slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha. Jako bez světla radost mít nebude oko patřící na všechno stvoření boží, neb vše ani není krásné, ani viditelné, tak i každá duše bez knih, neznající zákona božího, zákona Písem duchovního, zákona zjevujícího ráj boží. (Konstantin Filozof - svatý Cyril, byzantský učenec, teolog, filozof, filolog a diplomat, 9. stol.)

Hlaholice jako příspěvek k založení slovanského písemnictví a slovanské bohoslužby

Slovinský slavista, jazykovědec, spisovatel, překladatel a teolog František Grivec , který se zabýval vztahy mezi východní a západní církví, počátky křesťanství u Slovanů a misií sv. Cyrila a Metoděje, se domníval, že o misijní činnosti u Slovanů uvažoval syn Lva Soluňského a bratr Konstantina Filozofa Michael ještě jako archont ve Strymonské oblasti. Později už jako Metoděj se v této myšlence utvrdil v klášteře na bythinském Olympu v Malé Asii. Po příchodu moravského poselstva do Konstantinopole žádajícího císaře Michaela III. o biskupa, tato myšlenka nabyla na aktuálnosti a naléhavosti. Již zde si Konstantin Filozof všiml podobnosti jazyků Moravanů s jazykem jiných Slovanů v okolí Soluně v Makedonii. Doktor Grivec předpokládal, že na překladu svatých knih do slovanského jazyka pracoval Konstantin Filozof již v Konstantinopoli. Staroslovanský překlad evangelií je totiž sestaven tak pečlivě a přesně, že není pravděpodobné, aby bylo toto dílo vykonáno ve spěchu a náhlosti. Navíc je psáno v makedonském nářečí.

Po zjištění, že Moravané postrádají literaturu a používají pouze jakési „črty, vruby či zářezy při počítání“, tedy nejspíš nějaké formy runového písma při obchodním styku, (podobně se zmínil bulharský mnich Chrabr), přistoupil k vytvoření nového písma, kterým by Moravané mohli psát tak, jak slyšeli. Každé hlásce, ale i používané dvojhlásce či polohlásce (tzv. jery známé např. jako měkký nebo tvrdý znak) vymyslel znak. Písmo vycházelo z velké části z řecké alfabety a bylo ornamentální, sestávalo z malých kruhů, trojúhelníků a křížků, obsahovalo tedy náboženskou symboliku. Z toho důvodu bylo považováno za písmo božského původu, tedy posvátnější, než např. latinské nebo řecké, která jsou původu pohanského. Tak alespoň argumentovali o několik desítek později cyrilometodějští žáci na obranu staroslovanské bohoslužby.

Franští kněží sice překládali do slovanského jazyka základní formule, jako křestní, svatební či pohřební, stejně tak základní modlitby jako Otčenáš a Vyznání víry, když ovšem měli něco vysvětlit, bylo to už horší. Jazyková bariéra byla přece jen podstatně větší, než u slovanských věrozvěstů. Franští kněží rovněž neoplývali příliš vzdělaností ve srovnání s bratrskou dvojicí Řeků v čele byzantské mise a misie. Oba bratři patřili k mužům velmi učeným, Konstantin Filozof patřil dokonce ke čtveřici považované za největší učence tehdejšího byzantského světa. Michael III. tedy zcela nevyhověl žádosti o biskupa, ale na Moravu poslal něco více. Velmi vzdělané učence a diplomaty v jedné, přesněji řečeno ve dvou osobách, i když ani to není přesné. Bratři s sebou přivedli řecké kněží a řemeslníky, tedy celou výpravu i s nutným ozbrojeným doprovodem, neboť se jednalo o císařské vyslance Byzantské říše.

„Bůh, který chce, aby každý přišel k poznání pravdy a dosáhl vyššího důstojenství, viděl tvoji víru a usilovnou snahu a dnes v našich časích zjevil písmo vaší řeči, čehož dříve nebylo, nýbrž jen v prvých dobách křesťanských, abyste byli i vy připočteni k k velikým národům, kteří oslavují Boha svým jazykem. Proto jsme ti poslali tohoto zbožného a pravověrného muže, knihách velmi vzdělaného a mudrce, kterému Bůh zjevil písmo vaší řeči. A hleď, přijmi dar větší a drahocennější nad všechno zlato a stříbro a drahé kamení i pomíjející bohatství. Vynasnaž se spolu s ním brzo upevniti to dílo a celým srdcem hledati Boha, a spásy lidí nezanedbávej, nýbrž všechny povzbuzuj, aby bez váhání vstoupili na pravou cestu, abys, přiveda je svojím přičiněním k Božímu poznání, přijal též svoji odměnu spolu s ním na tomto i na onom světě za všechny ty duše, které uvěří v krista, Boha našeho, od nynějška až do konce, i abys zanechal po sobě památku pozdějším pokolením podobnou, jako veliký císař Konstantin.“ (dopis Michaela III. Rostislavovi)

Konstantin coby skvělý filolog kromě Písma svatého přeložil všeliké bohoslužebné knihy, Metoděj s právním vzděláním sestavil zákoník ve staroslovanském jazyce Zákon sudnyj ljudem.

Největším přínosem bratrské dvojice pro Moravany nebylo ani tak vlastní písmo jako takové, i když umožňující psát i specifické slovanské hlásky jedním znakem, ale byla jím především skutečnost, že věrozvěstové zavedli písemnictví, čímž položili základ vzdělanosti pro Moravu, čímž zařadili Moravany mezi kulturní národy světa.

Jakmile byl slovanský jazyk povznesen na oltář, byly tím i slovanské národy vřazeny do družiny svobodných křesťanských národů.

Hlaholice byla na Moravě využívána pro oficiální státní a bohoslužebné účely. Vyučovala se na církevní škole či akademii založené Konstantinem a Metodějem za účelem výchovy jejich učedníků.

Po vyhnání Metodějových žáků franskými kněžími našli někteří z nich uplatnění u bulharského chána Borise I. Z bulharských škol se hlaholice rozšířila dále na Balkán, zejména do Chorvatska a Dalmácie, kde se udržela po velmi dlouhou dobu. Zde také vznikla vedle staršího oblého typu písma hranatá varianta hlaholského písma. Roku 1248 dokonce papež Inocenc IV. udělil Chorvatům ojedinělé privilegium užívat v liturgii vlastní jazyk a písmo, tedy právě hlaholici.

Z Bulharska se dostala hlaholice i na Kijevskou Rus.

V roce 1347 se hlaholice používala v Praze zásluhou Karla IV., který pozval chorvatské mnichy v zájmu svých politických cílů.

Bez zajímavosti není, že zde také vznikla hlaholská část korunovačního kodexu francouzských králů, Remešského evangeliáře.

Koncem 9. století byla hlaholice v novém hlavním městě První bulharské říše Preslavi některým z žáků sv. Metoděje, pravděpodobně biskupem Konstantinem Presbyterem, nahrazena novým, pro psaní dlouhých textů vhodnějším jednodušším a praktičtějším písmem, bližším písmu řeckému, které na památku Konstantina Filozofa, sv. Cyrila, bylo zváno cyrilicí.