MORAVA

Žádný podnik nevyroste k velikosti, pokud nevynalezne způsob, jak měnit nádeníky v ředitele (Tomáš Baťa, moravský a československý podnikatel a politik, 19. a 20. stol.)

Botostroj

Román Botostroj

Román laureáta státní ceny Tomáše Svatopluka (vlastním jménem Svatopluka Turka) z předválečných let.

V této své prvotině autor, který pracoval jako malíř u reklamního oddělení firmy Baťa, vyjádřil svůj postoj k této firmě. Pomocí tohoto románu měli být souhrnně pomluveni světoznámí podnikatelé Tomáš Baťa a jeho nevlastní bratr a pokračovatel Jan Antonín Baťa. Celý Baťův Zlín měl být představen jako ztělesnění všeho kapitalistického zla.

Toto prozaické dílo však vyprovokovalo soudní proces, v němž rodina Tomáše Bati žalovala autora za urážku na cti. Proces probíhal od ledna 1933 do února 1938 a skončil soudním zákazem vydání knihy.

Film Botostroj

Film Botostroj - budovatelský agitačně-ideologický snímek z roku 1954 natočený podle stejnojmenného románu T. Svatopluka. Děj filmu vykresluje prostředí průmyslového města v době světové krize v roce 1932.

Na příbězích hlavních postav (Joska, Pazdera, Nikodým, Antonín, Andrés, Marie) měl film odhalovat podstatu bezuzdného kapitalismu. Měl odhalit i pravou tvář postavy šéfa obuvnického impéria, správného a schopného podnikatele, který dovedl vybudovat prosperující podnik. Vykreslil ho jako bezohledného kapitalistu, který se neštítil ani těch nejhorších metod, aby dosáhl co největšího zisku. Film opěvoval hrdiny, kteří se nebáli persekuce ze strany šéfa a dovedli sjednotit dělníky v boji proti jeho moci.

Hlavní roli ztvárnil pozdější významný herec Národního divadla Vítězslav Vejražka. Na scénáři spolupracoval známý rozporuplný dlouholetý režisér Otakar Vávra. Film byl natočen na politickou zakázku, o čemž svědčí skutečnost, že tvůrcům se dostalo velmi ochotné pomoci na filmovém scénáři v podobě několikaměsíčního pobytu v Sovětském svazu a spolupráce s tehdy významnými sovětskými filmaři. Sovětskému režimu byl trnem v oku proto, že to byl skutečný a nefalšovaný kapitalista, ale zejména proto, že ve „svém“ Zlíně zavedl pro své zaměstnance sociální systém dávno před tím, než ho vybudovali v Sovětském Svazu a než to začal budovat komunistický režim u nás.

Aby se ověřilo, jak bude film působivý, byla dokonce podle scénáře předtočena filmová zkratka.

Z tehdejšího hlediska poplatného době vzniku to byl film umělecký, z dnešního pohledu se jedná zcela jednoznačně o otevřené zkreslení historických událostí a účelové očernění konkrétních historických osobností.

Film byl uveden až s přehnanou okázalostí. Premiéru si odbyl 24. září 1954. Byl vychvalován, jeho tvůrci oslavováni a patřičně odměněni. Za tento film obdržel režisér (Ladislav) K. M. Walló v roce 1955 Státní cenu Klementa Gottwalda za režii. Největší záplava pochvalných uznání pochopitelně připutovala ze Sovětského Svazu. Zdrženlivá co do pochvalných projevů však byla naše domácí kritika, neboť lživost děje bila do očí. Nicméně film byl s velkou slávou promítán po celé Československé republice, s výjimkou Zlína (tehdy už Gottwaldova), kde projekce skončila drtivým fiaskem. Premiéra filmového pamfletu plného zášti vůči Baťovi se zde setkala s takovým protestem a odporem, že diváci ve městě, které bylo filmovým dějištěm tohoto díla, z nichž mnozí ještě zažili svého šéfa jako zaměstnavatele, po několika minutách začali dávat hlasitě najevo, co si myslí o tak nehorázném pomlouvání Tomáše Bati a překrucování reality. Nevole vyvrcholila spontánním demolováním kina, které ukončil až zásah policie. Představení se nedohrálo.