MORAVA

Známoť Vám všem, rozmilí křesťané, že trojbarva modro-bílo-červená od pradávných časů jest národní barvou v naší drahé vlasti Moravské. Již proto, že krásná tato trojbarva jest vzácným dědictvím po našich ctihodných praotcích – již proto, že svou světlou barvitostí výborně naznačuje nevinně veselou povahu slovanských národův zpěvu milovných – již proto jest trojbarva tato každému Moravanu milá (Beneš Method Kulda, moravský národní buditel, vlastenecký kněz, spisovatel, sběratel lidových písní a pohádek, 19. stol.)

Josef Jakub Toužimský k trikolóře

Na úsvitě nové doby, dějiny roku 1848 v zemích českých, str. 436-437. Vydavatel Josef Richard Vilímek v Praze 1898

Morava nám dala českou trikoloru

Píše Josef Jakub Toužimský

"Život politický v Olomouci i Brně nebyl čilý, až na některy demonstrace a výtržnosti; zamlklost ta snadno se vysvětluje tím. že neproudil tu život národní. Olomoucko-brněnský duch záležel v opičení se po Vídni. Když tam velkoněmecké prapory byly vztyčeny, nemohlo si jich odepříti ani Brno ani Olomouc a po nich jiná menší města. Jako však na každém kroku bylo patrno, jak falešná provádí se tu hra s národem dosud neprocitnuvším, tak i proti velkoněmeckým barvám Morava nám dala českou trikoloru. Stříbrně a červeně kostkovaná moravská orlice souhlasila co do barev se stříbrnou a červenou barvou českého lva, jen že k orlici družila se ještě modrá barva štítová. Bílá, červená a modrá byly tedy barvy moravské a byla trikolora zemí koruny Svatováclavské. Na prsou Moravanů objevily se také prvně barvy ty a od nich přijali je i Čechové ve Vídni. Tato trikolora rozšířila se pak i v Praze a v Čechách. Jelikož i Chorvaté a Srbové měli tutéž trikoloru, splynuly barvy moravské s barvami slovanskými, česká trikolora s trikolorou slovanskou.

Olomoucko-brněnský duch hnedle však se vzepjal proti tomu a proti české trikoloře podnítil otázku znakovou. Nikomu nenapadalo, že by moravské barvy byly jiné. V zemském znaku byla všude jen bíle a červeně kostkovaná orlice, tak byla i na praporech stavovských, pod nimiž za válek Napoleonských zemská obrana vytáhla do pole, tak na všech ozdobách v knihách i reliéfech. Tu však rozpomenuto se, že císař Bedřich IV. moravským pánům a rytířům v prosinci r. 1462. za prokázanou pomoc udělil právo, aby místo stříbrné barvy v orlici užívati směli zlaté, a že právo to r. 1628. císař Ferdinand II. potvrdil. Do zemského znaku markrabství nepřišla však zlatá barva do r. 1848. nikdy.

Nejvyšším dekretem ze dne 22. října 1807 byl sice jako nová uniforma pro členy stavovského sněmu moravského ustanoven červený frak s modrými výložkami a zlatem vyšívaný, kdežto čeští páni na sněmu měli místo zlata a modrých výložek stříbro, avšak při samém popise císařského znaku r. 1836. který ve shodě s upravením znaků. z r. 1806. byl vydán a také cizím dvorům zaslán, měla moravská orlice barvy stříbrnou a červenou. Stavovský výbor moravský dovolával se r. 1838. zlata místo stříbra a česká dvorská kancelář vstoupila o tom ve vyjednávání s tajnou dvorskou a státní kanceláří, avšak povoleno zlato nebylo, věc ostala nevyřízena. Za to demonstrovali nyní v Brně a jinde ve městech proti českomoravské a slovanské trikoloře, jež ze znaku moravského bezděčně vystoupila, zlatočervenými prapory, jako prapory moravskými. Ano i před sněm uvedena byla tato otázka."

Zdroje

Stránky Moravská orlice

Národní knihovna České republiky

Moravská orlice - Jakub Josef Toužimský

Na úsvitě nové doby - Národní knihovna České republiky, digitální knihovna Kramerius